OSUDNÁ HORA

Tenkrát se rozednívalo,
hora ohněm byla červená,
vycházelo slunce,
v záři jeho,byla jsi spatřená.

To já tenkrát,
pod tou horou stál,
ty jsi se smála,
i já se smál.

Chtěla jsi si dokázat,
že na to máš,
to bylo na posled,co jsem viděl,
tu tvoji tvář.

Už na vrcholku,
jsi lásko má byla,
byl to mžik,
co se ti skoba uvolnila.

Ještě dnes před očima,
vidím ten hrozný pád,
slyším ten výkřik,
já přestal se smát.

Když usínám před sebou,
vidím stále tvé oči,
noc co noc,
hlava se s toho točí.

Proč jsi,chtěla dokazovat,
co dávno jsi dokázala,
slíbýla jsi mi,
že poslední je to hora.

Dnes pod horou osudnou,
sedím opuštěn,tak sám,
v očích mám slzy,
pořád rád tě mám.