nebývalo tak smutno
kdysi
a ve sklence otisk
červeného vína
nebo nás
našeho společného dechu
pro potěchu
pro ni
...
kouzla už nejsou jako dřív
a čaroděj si chodí
dát cigaretu
před vystoupením
nebo tři
a já jdu občas s ním
zapomínat
...
drobečky duše
sbíráme z polštáře
pinzetou
ty tvoje
ty moje
nás
dvou
...
z tebe si už nic nedělám
a jeden drobek
jsem si vzala s sebou
a jeden jsem ti dala
když jsi spal
a já jsem chvilku nedýchala
kdysi
a ve sklence otisk
červeného vína
nebo nás
našeho společného dechu
pro potěchu
pro ni
...
kouzla už nejsou jako dřív
a čaroděj si chodí
dát cigaretu
před vystoupením
nebo tři
a já jdu občas s ním
zapomínat
...
drobečky duše
sbíráme z polštáře
pinzetou
ty tvoje
ty moje
nás
dvou
...
z tebe si už nic nedělám
a jeden drobek
jsem si vzala s sebou
a jeden jsem ti dala
když jsi spal
a já jsem chvilku nedýchala

Ze sbírky: Tanec v tichu
11.06.2013 21:15
Zamila
Pěkná :-)
06.10.2012 19:29
puero: děkuji za odzbrojující komentář. no, člověk si musí všímat detailů. jinak se ve všednosti dní začne topit.. ale když se na to člověk začne dívat jinak a uvědomí si, že žádná chvíle není obyčejná, je na světě hned veseleji..
05.10.2012 10:31
Z těchhle tvých stylových veršů na mě dýchají obrazy podobné filmu Amélie z Montmarteru. Jakoby realita nabouraná čímsi co do ní nepatří, co je vysněné a ne opravdové, něco co tě provází všedními dny a ty to vnímáš všude kam se pohneš, ale sáhnout si na to nemůžeš. Umíš si všímat detailů a to je pro básníka a vůbec pro umělce všeho druhu na výsost důležité. Naše světy tvoří nekonečna malých drobností, kterými proplouváme a o to bohatší jsou naše dny oč víc si jich dokážeme všimnout. Je to o plnosti života a hlavně prožitků. Prožívání se bez vnímání maličkostí neobejde.
05.03.2011 16:13
Yasmin
"a já jsem chvilku nedýchala" . . .
jak moc je mi to známé.
jak moc je mi to známé.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.