27.02.2011
6
nebývalo tak smutno
kdysi
a ve sklence otisk
červeného vína

nebo nás
našeho společného dechu

pro potěchu
pro ni

...

kouzla už nejsou jako dřív
a čaroděj si chodí
dát cigaretu
před vystoupením
nebo tři

a já jdu občas s ním

zapomínat

...

drobečky duše
sbíráme z polštáře
pinzetou

ty tvoje
ty moje

nás
dvou

...

z tebe si už nic nedělám
a jeden drobek
jsem si vzala s sebou

a jeden jsem ti dala

když jsi spal


a já jsem chvilku nedýchala




Ze sbírky: Tanec v tichu
 31.01.2015 18:33
Manni: moc díky. tvůj komentář mi dal impuls ke zhudebnění této básně. hm.
 30.01.2015 14:26
Moc krasne:)
 11.06.2013 21:15
 Zamila
Pěkná :-)
 06.10.2012 19:29
puero: děkuji za odzbrojující komentář. no, člověk si musí všímat detailů. jinak se ve všednosti dní začne topit.. ale když se na to člověk začne dívat jinak a uvědomí si, že žádná chvíle není obyčejná, je na světě hned veseleji..
 05.10.2012 10:31
Z těchhle tvých stylových veršů na mě dýchají obrazy podobné filmu Amélie z Montmarteru. Jakoby realita nabouraná čímsi co do ní nepatří, co je vysněné a ne opravdové, něco co tě provází všedními dny a ty to vnímáš všude kam se pohneš, ale sáhnout si na to nemůžeš. Umíš si všímat detailů a to je pro básníka a vůbec pro umělce všeho druhu na výsost důležité. Naše světy tvoří nekonečna malých drobností, kterými proplouváme a o to bohatší jsou naše dny oč víc si jich dokážeme všimnout. Je to o plnosti života a hlavně prožitků. Prožívání se bez vnímání maličkostí neobejde.
 05.03.2011 16:13
 Yasmin
"a já jsem chvilku nedýchala" . . .
jak moc je mi to známé.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.