přidáno 27.02.2011
hodnoceno 6
čteno 1463(23)
posláno 0
nebývalo tak smutno
kdysi
a ve sklence otisk
červeného vína

nebo nás
našeho společného dechu

pro potěchu
pro ni

...

kouzla už nejsou jako dřív
a čaroděj si chodí
dát cigaretu
před vystoupením
nebo tři

a já jdu občas s ním

zapomínat

...

drobečky duše
sbíráme z polštáře
pinzetou

ty tvoje
ty moje

nás
dvou

...

z tebe si už nic nedělám
a jeden drobek
jsem si vzala s sebou

a jeden jsem ti dala

když jsi spal


a já jsem chvilku nedýchala




ikonka sbírka Ze sbírky: Tanec v tichu
přidáno 31.01.2015 - 18:33
Manni: moc díky. tvůj komentář mi dal impuls ke zhudebnění této básně. hm.
přidáno 30.01.2015 - 14:26
Moc krasne:)
přidáno 11.06.2013 - 21:15
Zamila
Pěkná :-)
přidáno 06.10.2012 - 19:29
puero: děkuji za odzbrojující komentář. no, člověk si musí všímat detailů. jinak se ve všednosti dní začne topit.. ale když se na to člověk začne dívat jinak a uvědomí si, že žádná chvíle není obyčejná, je na světě hned veseleji..
přidáno 05.10.2012 - 10:31
Z těchhle tvých stylových veršů na mě dýchají obrazy podobné filmu Amélie z Montmarteru. Jakoby realita nabouraná čímsi co do ní nepatří, co je vysněné a ne opravdové, něco co tě provází všedními dny a ty to vnímáš všude kam se pohneš, ale sáhnout si na to nemůžeš. Umíš si všímat detailů a to je pro básníka a vůbec pro umělce všeho druhu na výsost důležité. Naše světy tvoří nekonečna malých drobností, kterými proplouváme a o to bohatší jsou naše dny oč víc si jich dokážeme všimnout. Je to o plnosti života a hlavně prožitků. Prožívání se bez vnímání maličkostí neobejde.
přidáno 05.03.2011 - 16:13
Yasmin
"a já jsem chvilku nedýchala" . . .
jak moc je mi to známé.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Píseň psaná dechem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Píseň za pohled
Předchozí dílo autora : modrý den

» narozeniny
Jiskřička [18], jana.roz@seznam.cz [17], Kirsty [17], něco končí [14], Conely [9], cavansit [8], Andrea [2]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming