..některé věci nelze vrátit nazpět,někdy zapomeneme říci tomu koho milujeme jak moc je nám blízký,někdy když jdeme osamoceni spát přehráváme si co bylo krásné a také to co mělo býti jinak,pak zbudou pouze básně a další jizva na už tak zjizveném srdci....
přidáno 22.01.2011
hodnoceno 1
čteno 1544(19)
posláno 0
Pro tebe….

Ty kdos opodál vždy stála a nebe hleděla
se mnou vždy ses smála přitom mile rozmilá
slunečnice kvetli ve svém něžném rozmaru
nám se slova pletli kráčejíc cestou zdaru, nezdaru

Slunce jarně hřálo když jsem ti sliboval
že budu tu jen pro tebe,tak moc jsem tě miloval
nekonečně konečná zdála se ta láska
občas krutě sobecká jak kost co pod tlakem praská

Jsi světlem a jarem,spanilou růží
když úsměv tě zdobí motýl kolem tebe krouží
na lesní mýtině tančíme zas bosí
i když kolem nás svět sobectví rychle kosí

Však láska tvá něžná světlo světu vrátí
neskonale čistá i když nejsme jistě svatí
jsi něžnou vílou co životem mi krouží
záchytným bodem tím když můj svět se hroutí

Nelze tě nemilovat i když jsi tak krutá
svět plný je škarohlídů a mnohé srdce puká
ty však jak skřivan vždy probudíš slunce
jsi tady stále a na vždy ti patří mé téměř puklé srdce
přidáno 05.05.2011 - 19:52
- ty kdos opodál vždy stála ... nebylo by lepší ty, jež...? - a stála opodál nebo s tebou se vždy smála...?
- nebe hleděla?
- slunečnice kvetly
- slova se pletla kráčejíce

Báseň je mnohomluvně patetická, jede pořád dokola jako kolovrátek, ačkoliv se občas v rytmu zadrhne. Vše plyne bez gradace, bez jasných souvislostí, bez vývoje a pointy.
Výrazivo je otřepané a klišovité, zejména v kontextu pathosu básně (spanilá růže), obraznost chybí.
Tak nějak nevím, je ta žena roztomilá nebo krutá, byla s ním nebo nebyla? Co se stalo mezi veršem "Však láska tvá něžná světlo světu vrátí" a veršem "Nelze tě nemilovat i když jsi tak krutá"? Ještě o verš dříve byla něžnou vílou a záchytným bodem... Je krutá, ale jako skřivan probudí slunce? ... Asi že brzo vstává, protože jinak skřivan vskutku není symbolem krutosti...
Báseň na mne působí velmi silně tak, že autor klade (skoro až tlačí a předvádí) do popředí básnický subjekt a demontruje pouze jeho pohled, při čemž ale je těžko zbadatelné, jak to vlastně s tím vztahem bylo a je.
Také by neškodilo věnovat větší pozornost formální stránce textu - mluvnice, interpunkce... Není to hnidopišká poznámka; život se skládá z detailů; text ze slov (mateřského) jazyka, jímž se vyjadřujeme a pro který platí dohodnutá pravidla.Ta dohodnutá pravidla pomáhají k orientaci v textu alespoň tak, že nemusí čtenář zakopávat o triviální chyby a být jimi otráven (mají podobnou funkci jako třeba dopravní značky na silnici).

"Největší projevy lásky nejsou vyslovovány, ale jsou v tichu prožívány."
Christiane Busta, 1915 - 1987, rakouská básnířka, prozaička a autorka knih pro děti.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pro tebe... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : ..tam u prostřed snění...
Předchozí dílo autora : Smutek jen zbyl...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ipad mini 5

Čtení i psaní na iPadu vás bude bavit!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku