http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11336-pro-tebe ..některé věci nelze vrátit nazpět,někdy zapomeneme říci tomu koho milujeme jak moc je nám blízký,někdy když jdeme osamoceni spát přehráváme si co bylo krásné a také to co mělo býti jinak,pak zbudou pouze básně a další jizva na už tak zjizveném srdci.... cs Thu, 05 May 2011 17:52:37 GMT http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11336-pro-tebe#45567 Thu, 05 May 2011 17:52:37 GMT - ty kdos opodál vždy stála ... nebylo by lepší ty, jež...? - a stála opodál nebo s tebou se vždy smála...? - nebe hleděla? - slunečnice kvetly - slova se pletla kráčejíce Báseň je mnohomluvně patetická, jede pořád dokola jako kolovrátek, ačkoliv se občas v rytmu zadrhne. Vše plyne bez gradace, bez jasných souvislostí, bez vývoje a pointy. Výrazivo je otřepané a klišovité, zejména v kontextu pathosu básně (spanilá růže), obraznost chybí. Tak nějak nevím, je ta žena roztomilá nebo krutá, byla s ním nebo nebyla? Co se stalo mezi veršem "Však láska tvá něžná světlo světu vrátí" a veršem "Nelze tě nemilovat i když jsi tak krutá"? Ještě o verš dříve byla něžnou vílou a záchytným bodem... Je krutá, ale jako skřivan probudí slunce? ... Asi že brzo vstává, protože jinak skřivan vskutku není symbolem krutosti... Báseň na mne působí velmi silně tak, že autor klade (skoro až tlačí a předvádí) do popředí básnický subjekt a demontruje pouze jeho pohled, při čemž ale je těžko zbadatelné, jak to vlastně s tím vztahem bylo a je. Také by neškodilo věnovat větší pozornost formální stránce textu - mluvnice, interpunkce... Není to hnidopišká poznámka; život se skládá z detailů; text ze slov (mateřského) jazyka, jímž se vyjadřujeme a pro který platí dohodnutá pravidla.Ta dohodnutá pravidla pomáhají k orientaci v textu alespoň tak, že nemusí čtenář zakopávat o triviální chyby a být jimi otráven (mají podobnou funkci jako třeba dopravní značky na silnici). "Největší projevy lásky nejsou vyslovovány, ale jsou v tichu prožívány." Christiane Busta, 1915 - 1987, rakouská básnířka, prozaička a autorka knih pro děti.