Smutek jen zbyl...

Smutek jen zbyl…

Jak toužím po tvých dotycích a tvém úsměvu
po ranních letmých polibcích co mi dávali chuť žít
po dnech a týdnech kdy beze spěchu
jsme se milovali a netoužili nic než jeden druhého mít

Však jedna rána za druhou co přišli
já zničil náš svět,zničil náš sen
nebýt zbabělec tak již dávno jsem mrtev
pozbyl jsem všechno a pro mě není již žádných jmen

Jak vánek tvá slova mi v mysli stále znějí
proč nejsme již jedním, smutek jen zbyl
na pospas temnotě a s životem v beznaději
odvál mě vítr,odnesla voda ,již žádných nemám sil

Tak změněn v déšť a sněhové vločky
já líbám tvou tvář tak jako v loni
proměněn do podoby velké bílé kočky
hlídám tvé kroky v tom dnešním světě co slzy roní

V slunci se třpytí krůpěje rosy
jak nádherné perly co ztratila víla
ve svých snech jsme zas spolu v trávě bosí
snad zákrutech srdce ještě láska zbyla