Fiktivní dopis K. H. M.

Dobrý den pane Mácho,

Každým rokem si připomínají Vaše úmrtí desetitisíce lidí z vlasti. Jste jimi i mnou velice obdivován, jakožto patron všech osobností poetických, které zrodila matička Země Koruny české.

Vy, jež jste trávil dny mezi blankytnou oblohou a mysticky zřícími hrady v lůnu nocí, se každým rokem znovu a znovu vpisujete do srdcí mnoha lidí. Básnický um Vás přivedl k nesmrtelnosti, kdežto vaše tělo v prach smrti. Snad jako jediná bytost na území českém jste ortodoxně vyznával ideály romantismu. Svůj způsob života a smysl pro krásu jste zvěčňoval na mnoha listech, a jakoby s drápy orla jste se vkliňoval, díky svým vášnivým hrátkám, do myslí a snů mnoha líbezných dívek.

Obdivuji Váš geniální smysl pro vnímání přírody, jako něco vyjadřujíc kdesi uprostřed vesmírné mlhoviny. Především váš Máj se stal jakýmsi jedenáctým přikázáním mezi básníky. Jste pro mne legenda, která se svým životem stala věčnou bájí pro generace následující a vzdávám Vám svojí úctu. Je zcela logické, že jste byl nepochopen a odsuzován, jelikož jako jeden z prvních jste se pustil, dle svých vzorů, do rozbouřených, už dávno zčeřených vod romantických ideálů.

Mnoha lidmi i mnou jste obdivován také pro své poutě do vzdálených krajů, zhmotňováním dominantních zážitků z cest na papír a průzkumem portálů historie.

Jako lyra nesouzvučných strun jste ržal hlasem básníka. Vaše srdce mělo mnoho tepů a cit pro umění, kterého v dnešní době stále ubývá, či se zmorbilidňuje do podoby démonické. Kde jsou ty vjemy umění slastně opojných myslí?

Jasnozřivě se na svých poutích, v astrální rovině, vydávám k Vám a způsob žití romantismu nadále uznávám.

Jste šelma slov a milovat i nadále po věky Vás budeme. Každým rokem se reinkarnujete v našich myslích.

Děkuji.


Váš obdivovatel



M. M.