Příběh tanečnice

Maličká tanečnice
uprostřed náměstí
baví bardy bez loutny
a herečky bez rolí.

Došlapuje lehce,
jen na špičky,
její sny jsou plné hvězdné oblohy,
nikdy nezapomíná.

Je slunce,
hřeje,
pálí,
svítí.

Je noc,
něžná,
bolestná,
tajemná.

Je tanečnice,
v sukýnce
bez punčoch
s tichým publikem.

Hraje bardům a herečkám,
oni po ní hází noty bez melodie,
slova bez významu,
nemilosrdně, bez slitování.

Bojovnice všech dob,
pozorovala jsem ji zdáli.
Už vím!
To ona je symbol lidské lásky.
/neutuchající, pravdivé, rovnocenné/

Pily jsme spolu kávu,
hovořily o houževnatosti,
prstem na orosené okno
zapisovala blízkost.

Pro Tebe s úctou, moje Afrodito…