Ruskému virtuosovi Alexandrovi jsou odcizeny housle, které mu v dražbě koupila jeho milovaná žena Maja. Do hry vstoupí policie, pojišťovna i krásná zlodějka Koleta, vedená Ronem, překupníkem z Dubaje. Vše má pomoct vyřešit Patrik, uznávaný kunhistorik, který je velmi nesmělý a miluje krásnou Nevenu. Aby toho nebylo málo, život všech ovlivní duch z láhve gin Alan. Jak vše dopadne? Najdou se ztracené, historicky nedocenitelné housle, nebo je vše jen dobře provedený pojišovací podvod?
přidáno 22.11.2010
hodnoceno 0
čteno 2259(15)
posláno 0
Námět: Iveta Mauci Scénář: Iveta Mauci


CO POROUČÍŠ, PANE?


LITERÁRNÍ SCÉNÁŘ K CELOVEČERNÍMU FILMU.


Žánr: komedie


Iveta Mauci 2010 Veškerá práva vyhrazena.


SYNOPSE



Ruskému virtuosovi Alexandrovi jsou odcizeny housle,
které mu v dražbě koupila jeho milovaná žena Maja.
Do hry vstoupí policie, pojišťovna i krásná zlodějka Koleta,
vedená Ronem, překupníkem z Dubaje. Vše má pomoct vyřešit
Patrik, uznávaný kunhistorik, který je velmi nesmělý a miluje
krásnou Nevenu. Aby toho nebylo málo, život všech ovlivní
duch z láhve gin Alan. Jak vše dopadne? Najdou se ztracené,
historicky nedocenitelné housle, nebo je vše jen dobře provedený
pojišovací podvod?



Postavy:


PATRIK - uznávaný kunhistorik

GIN - duch z lampy

NEVENA - soukromá učitelka houslí

MARTIN - zaměstnanec a Patrikově starožitnictví

ANNA KUBÁTOVÁ – novinářka

ALEXANDR A MAJA BOGDANOVI - houslový virtuos a pianistka

ŘEDITEL POJIŠŤOVNY – ředitel pojišťovny

ING. MAREK FIALA - agent pro pojišťovací podvody

KAROLÍNA PUSTĚJOVSKÁ – dražební agantka

JAKUB POŠTOLKA - policejní vyšetřovatel

RON – překupník se starožitostmi žijící v Dubaji

KOLETA - krásná zlodějka

GRANT - bratr a poskok Rona

GABRIELA - Ronova asistentka

VIKTOR - řidič taxi v Dubaji





=1= AUKCE – DEN =1=
Maja Bogdanovova draží housle pro svého milovaného manžela, ruského houslového virtuosa Alexandra. Aukce se účastní také RON, překupník se starožitostmi žijící v Dubaji. Aukci nevyhrává, ale i tak se mu podaří získat jméno nového majitele. Maja mu totiž nevědomky prozrazuje, komu ty housle koupila.



Dražebná agentka: A nyní tady máme skvost historicky neobyčejný. Slavný Antonio Stradivari je vyrobil v roce 1671. Vyhlašovací cena je … /cena se objevuje na promítacím plátně za agentkou, kterou v PC upravuje další člen aukční síně/

V sále se zvedají ruce s čísly.


Dražební agentka: Dobře, částka se zvyšuje na … /cena se opět objevuje na promítacím plátně za agentkou, kterou v PC upravuje další člen aukční síně/


Do druhé nabídky už jdou jen tři zájemci.


Dražební agentka: Částka se zvyšuje na …


Maja: Ruku zvedá už jen Maja s číslem 24.


Dražební agentka: Ano, dobře. Částka poprvé pro číslo 24, podruhé pro číslo 24 a potřetí. Housle jsou prodány paní s číslem 24.


Maja: Maja odchází z dražební místnosti, aby v jiné mohla podepsat šek a smlouvu na koupi houslí.


Ron: Také Ron opouští místnost, aby Maju někde odchytil. Počká v chodbě u východu.


Mája: Mája jde kolem něj nadšená, spokojená a plna emocí.


Ron: Gratuluji vám, slečno, pořídila jste si nádherný kousek.


Maja: Ó, děkuji, jsou pro mého manžela, je houslový virtuos, bude
mít nesmírnou radost.


Roon: Opravdu, a kam si jej mohu přijít poslechnout?


Maja: Do Národní filharmonie, je to Alexandr Bogdanov. /Maja nevědomky prozrazuje, komu housle patří. Ron spokojeně odchází ke svému vozu./


Ron: Ach tak, určitě se na „ně“ … o, eh.... chtěl jsem říct na něj příjdu podívat.


Maja: Jistě, nashledanou.


Ron: /Sám pro sebe / Jistě. Brzy nashledanou.


Maja: Odjíždí přistaveným autem z parkoviště.


Ron: Nemůže najít své auto, dálkovým klíčem zkouší, který vůz zabliká. Nějaký zapípá, tak se k němu radostně vrhá, ale k autu přichází skutečný majitel. Jeho auto je hned vedle. Nasedá a odjíždí.








=2= RON V DUBAJI – PODVEČER =2=
Ron si do pracovny, která je v jeho domě volá svou asistentku, která má najít, jakýmkoli způsobem ženu pod jménam Koleta. Krásnou známou zlodějku umění.

Ron: Gabrielo, sežeňte mi ženu jménem Koleta. Je mi jedno jak to uděláte, ale ať je to co nejdříve.


Gabriela: Dobře pane. /odchází do své pracovny, která je v Ronově domě.Zapíná počítač a zkouší komunikační síť. Nachází někoho pod tímto jménem, a tak zkouší komunikaci./


MONITOR PC
Gabriela píše na Facebook: Koleto, potřebuji Vás. Ozvěte se.


Koleta: Kdo jsi?


Gabriela: Jsem asistentka obchodníka Rona. Požádal mne, abych vás našla.


Koleta: A proč mně hledá?


Gabriela: To netuším. Chce s vámi osobní schůzku.


Koleta: Dobře, pošllete mi termín, čas a místo setkání a taky částku. Zvážím to a přijdu jen když já budu chtít.


Gabriela: Dobře, zjistím to. /Gabriela odchází za svým šéfem do pokoje./
Pane Rone, našla jsem Koletu, komunikujeme přes Facebook. Chce vědět toto: /předává mu papírek/ A také psala, že přijde, jen když bude chtít. /Podává mu lístek s požadavky./


RON: Výborně. Myslím, že určitě příjde. /S lístkem usedá ke stolu a píše na něj oč Koleta požádala. Lístek předává Gabriele, ta s ním odchází./
=3= ULICE PŘED RONOVÝM DOMEM =3=
U domu zastavuje auto. Přijela Koleta. Sundává si tmavé brýle, které ji uvíznou ve vlasech.


Koleta: Sakra, auvajs, mé vlasy. No to snad ... /jakmile brýle povolí, Koleta je nechtěně vyhazuje z okýnka, které má otevřené. Když vystoupí a chce je zvednout, kolem projedou dva frajeři v autě./


Chlapi v autě: Ahoj kotě, nezajdeme na kafe?


Koleta: /Vidí, jak ji kolo auta pomalu přejelo její oblíbené brýle. Na chlapy nereaguje a odchází ke dveřím Ronova domu./
Dobrý den pánové, pan Ron už mne očekává.


Jeden z ochranky: Jsi pěkný kus, kotě.


Druhý z ochranky: A ty pěkný vůl, tahle asi nepřišla jen na hodinu!


První z ochranky: Aha, a jo. Tak sorry.


Druhý z ochranky: No, mně se neomlouvej, ale tady slečně.


Koleta: Hele pánové, ráda chodím včas.


Ochranka: Samozřejmně, promiňte, zavedu vás tam.


Grant: /Si všimne z okna, že Koleta je u dveří a běží ji otevřít./ Dobrý den, vy budete Koleta, bratr už na vás čeká, pojďte dál. /uvádí ji do pokoje./


Grant: Dobrý den, Koleto, věděl jsem, že mě nabídce neodoláte.

Koleta: Fajn, nepřistoupíme raději k věci?


Ron: Grante, nech nás chvíli o samotě. / Na stole leží složka. Zde je pro vás vše připravené. (Složka obsahuje foto houslí, domu i manželů Bogdanovových (v soukromé poloze v ložnici)/


Koleta: Aa´, … tak tomu říkám pěkný kousek. Udělám to, ale chci polovinu peněz hned a také veškeré náklady půjdou na vás, souhlasíte?


Grant: Fajn, souhlasím, takže domluvno.


Ron: /vytahuje šek a vypisuje částku/


Koleta: To je vtip?
Ron: A´le, no tak jo. Nerad se vzdávám těch barevných papírků …
/ vytahuje obálku z šuplíku ve stole/




=4= PRAHA, DŮM ALEXANDRA BOGDANOVOVA – NOC =4=
Koleta odcizuje housle v přestrojení za Santa klause.



=5= V ALEXANDROVĚ DOMĚ – RÁNO =5=
Alexandr teprve ráno zjišťuje, že mu chybí jeho dárek, housle od Stradivariho. Alexandr volá policii.


Alexandr: Haló, haló, to je policie?


Policistka: Ano, proč voláte?


Alexandr: Ukradli mi housle, přímo z domu, chápete to?
Policistka: Jaké housle?


Alexandr: No, moje housle od Stradivariho.


Policistka: Tak komu ty housle patří, vám, nebo tomu Stradivarimu?


Alexandr: No mi, pochopitelně.


Policistka: Vždyť jste říkal, že jsou od Stradivariho?


Alexandr: Ježiši, ženská, můžete mně přepojit na někoho, kdo tomu rozumí?


Policistka: A nemá je třeba ten Stradivari, když jsou jeho?


Alexandr: Nemá. Tím jsem si naprosto jistej.


Policistka: No, tak když jste si jistý, ….tak já vám tam někoho pošlu. Řekněte mi adresu. … /píše adresu na lísteček/ … . dobře, posílám.




=6= PŘED ALEXOVÝM DOMEM =6=
Přijíždí pouze jeden vůz. Bliká, houká. Přijíždí poručík Jakub Poštolka. Zajišťuje důkazy na místě a vyšetřuje situaci.


Jakub Poštolka: Rychle zastavuje auto přímo na zahradě. Rozjede záhonky. Když vystoupí z auta a zavře dveře, přivře krásný kvetoucí keř růží.

Alexandr: Vybíhá z domu, kouká na záhonky, ale pak mává rukou. Dobrý den, já jsem Bogdanov, Alexandr Bogdanov.
Poštolka: Já jsem komisař Poštolka. Tak co se stalo v tomto domě? Vypadáte, jako by se tady vraždilo.


Alexandr: Ale ne, nejde o žádnou mrtvolu, ale jestli mi nenajdete moje hosusle, tak jeden mrtvý tady bude.


Poštolka: Proč, chcete vraždit?


Alexandr: Ne, to ne, ale … zlomí mi to srdce.


Poštolka: Ach tak. To si to tak ale nesmíte brát. Tak si koupíte nové housle, vždyť dneska je všude takový výběr.


Alexandr: Podívá se na Poštolku


Maja: /Mája vchází do pokoje./ Co se děje, drahoušku?


Alexandr: Tomu nebudeš … /Poštolka mu skáče do řeči/


Poštolka: Housle, madam. Neviděla jste housle?


Maja: Ale ano, pochopitelně, že jsem viděla housle.


Poštolka: Ha, a jak vypadyly?


Maja: No, jako housle, že jo?


Alexandr: /uvádí manželku do problému./ Miláčku, mé housle. Stradivari, někdo je ukradl. Tady jsem je pokládal když jsem odcházel spát. No, a jsou tam, nejsou. Tak je prostě někdo ukrad.

Nevena: A nepoložil jsi je třeba jinam, drahý? Nevzal sis je třeba do postele? /na Poštolku/ Někdy s nimi chodí spát. To víte, láska k hudbě.


Alexandr: Někdy jo, ale včera určitě ne, tím jsem si jistý, celou noc jsem se přeci tulil k tobě drahá, ani na chvíli jsem se neodvrátil.


Poštolka: A co ten Stradivari, ten vás včera navštívil?


Alexandr: To není možné, aby nás navštívil?


Poštolka: Proč?


Alexandr: Protože je mrtvý.


Poštolka: Vy jste ho zabil?


Alexandr: NE! /důrazně/ Zemřel počátkem 18-nástého století a teď je jednadvacáte století. Můžete mi vysvětlit jak bych ho mohl zabít?


Poštolka: A jo, to by asi nešlo.


Maja: V ložnici opravdu nejsou. Ach miláčku, co budeme dělat?


Alexandr: Víš, tohle je policejní komisař, ten nám je najde, neboj. Viďte, pane komisaři?


Poštolka: No, pochopitelně, od toho jsem tady, že? A kde ty housle napodledy byly?


Alexandr: Zde.
Poštolka: Zde, říkáte? A kolik bylo hodin, když jste je zde položil?


Alexandr: No, to si přesně nepamatuji. Počkejte, má žena vždy hraje na klavír od osmi do devíti a pak si pro mne přichází a odcházíme do …. no, to je jedno.


Poštolka: Aha, takže v devět tady ještě byly.


Alexandr s Majou: Ano.


Poštolka: A co zabezpečení? Jaké máte zabezpečení?


Alex: No, máme alarm a taky kamery.


Poštolka: Kamery


Alex: Vy jste geniální, to by mně nenapadlo. Jdeme. /Všichni tři odcházejí do místnosti, kde jsou záznamy. Koukají na záznam. Nastavují čas 21.00 hodin. Na záznamu je postava převlečená za Santa Clause.


Poštolka: Že by Santa už sbíral dárky na vánoce? A já si myslel, že dárky kupují rodiče. To by člověk nevěřil, že bohatým bere a chudým dává …. hmm.

Maja a Alexandr se na sebe podívají.




..... a tak dále.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Co poroučíš, pane? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla
»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
shane
» narozeniny
alcer [8], JanneK [4]
» řekli o sobě
slnečnica řekla o DDD :
Majster "vesmírnej poetiky". Vždy, keď čítam Jeho verše, akoby som sa na okamih dotkla hviezd. Skutočný zážitok, ďakujem, pán D. ;)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku