Ruskému virtuosovi Alexandrovi jsou odcizeny housle, které mu v dražbě koupila jeho milovaná žena Maja. Do hry vstoupí policie, pojišťovna i krásná zlodějka Koleta, vedená Ronem, překupníkem z Dubaje. Vše má pomoct vyřešit Patrik, uznávaný kunhistorik, který je velmi nesmělý a miluje krásnou Nevenu. Aby toho nebylo málo, život všech ovlivní duch z láhve gin Alan. Jak vše dopadne? Najdou se ztracené, historicky nedocenitelné housle, nebo je vše jen dobře provedený pojišovací podvod?
přidáno 22.11.2010
hodnoceno 0
čteno 2452(15)
posláno 0
Námět: Iveta Mauci Scénář: Iveta Mauci


CO POROUČÍŠ, PANE?


LITERÁRNÍ SCÉNÁŘ K CELOVEČERNÍMU FILMU.


Žánr: komedie


Iveta Mauci 2010 Veškerá práva vyhrazena.


SYNOPSE



Ruskému virtuosovi Alexandrovi jsou odcizeny housle,
které mu v dražbě koupila jeho milovaná žena Maja.
Do hry vstoupí policie, pojišťovna i krásná zlodějka Koleta,
vedená Ronem, překupníkem z Dubaje. Vše má pomoct vyřešit
Patrik, uznávaný kunhistorik, který je velmi nesmělý a miluje
krásnou Nevenu. Aby toho nebylo málo, život všech ovlivní
duch z láhve gin Alan. Jak vše dopadne? Najdou se ztracené,
historicky nedocenitelné housle, nebo je vše jen dobře provedený
pojišovací podvod?



Postavy:


PATRIK - uznávaný kunhistorik

GIN - duch z lampy

NEVENA - soukromá učitelka houslí

MARTIN - zaměstnanec a Patrikově starožitnictví

ANNA KUBÁTOVÁ – novinářka

ALEXANDR A MAJA BOGDANOVI - houslový virtuos a pianistka

ŘEDITEL POJIŠŤOVNY – ředitel pojišťovny

ING. MAREK FIALA - agent pro pojišťovací podvody

KAROLÍNA PUSTĚJOVSKÁ – dražební agantka

JAKUB POŠTOLKA - policejní vyšetřovatel

RON – překupník se starožitostmi žijící v Dubaji

KOLETA - krásná zlodějka

GRANT - bratr a poskok Rona

GABRIELA - Ronova asistentka

VIKTOR - řidič taxi v Dubaji





=1= AUKCE – DEN =1=
Maja Bogdanovova draží housle pro svého milovaného manžela, ruského houslového virtuosa Alexandra. Aukce se účastní také RON, překupník se starožitostmi žijící v Dubaji. Aukci nevyhrává, ale i tak se mu podaří získat jméno nového majitele. Maja mu totiž nevědomky prozrazuje, komu ty housle koupila.



Dražebná agentka: A nyní tady máme skvost historicky neobyčejný. Slavný Antonio Stradivari je vyrobil v roce 1671. Vyhlašovací cena je … /cena se objevuje na promítacím plátně za agentkou, kterou v PC upravuje další člen aukční síně/

V sále se zvedají ruce s čísly.


Dražební agentka: Dobře, částka se zvyšuje na … /cena se opět objevuje na promítacím plátně za agentkou, kterou v PC upravuje další člen aukční síně/


Do druhé nabídky už jdou jen tři zájemci.


Dražební agentka: Částka se zvyšuje na …


Maja: Ruku zvedá už jen Maja s číslem 24.


Dražební agentka: Ano, dobře. Částka poprvé pro číslo 24, podruhé pro číslo 24 a potřetí. Housle jsou prodány paní s číslem 24.


Maja: Maja odchází z dražební místnosti, aby v jiné mohla podepsat šek a smlouvu na koupi houslí.


Ron: Také Ron opouští místnost, aby Maju někde odchytil. Počká v chodbě u východu.


Mája: Mája jde kolem něj nadšená, spokojená a plna emocí.


Ron: Gratuluji vám, slečno, pořídila jste si nádherný kousek.


Maja: Ó, děkuji, jsou pro mého manžela, je houslový virtuos, bude
mít nesmírnou radost.


Roon: Opravdu, a kam si jej mohu přijít poslechnout?


Maja: Do Národní filharmonie, je to Alexandr Bogdanov. /Maja nevědomky prozrazuje, komu housle patří. Ron spokojeně odchází ke svému vozu./


Ron: Ach tak, určitě se na „ně“ … o, eh.... chtěl jsem říct na něj příjdu podívat.


Maja: Jistě, nashledanou.


Ron: /Sám pro sebe / Jistě. Brzy nashledanou.


Maja: Odjíždí přistaveným autem z parkoviště.


Ron: Nemůže najít své auto, dálkovým klíčem zkouší, který vůz zabliká. Nějaký zapípá, tak se k němu radostně vrhá, ale k autu přichází skutečný majitel. Jeho auto je hned vedle. Nasedá a odjíždí.








=2= RON V DUBAJI – PODVEČER =2=
Ron si do pracovny, která je v jeho domě volá svou asistentku, která má najít, jakýmkoli způsobem ženu pod jménam Koleta. Krásnou známou zlodějku umění.

Ron: Gabrielo, sežeňte mi ženu jménem Koleta. Je mi jedno jak to uděláte, ale ať je to co nejdříve.


Gabriela: Dobře pane. /odchází do své pracovny, která je v Ronově domě.Zapíná počítač a zkouší komunikační síť. Nachází někoho pod tímto jménem, a tak zkouší komunikaci./


MONITOR PC
Gabriela píše na Facebook: Koleto, potřebuji Vás. Ozvěte se.


Koleta: Kdo jsi?


Gabriela: Jsem asistentka obchodníka Rona. Požádal mne, abych vás našla.


Koleta: A proč mně hledá?


Gabriela: To netuším. Chce s vámi osobní schůzku.


Koleta: Dobře, pošllete mi termín, čas a místo setkání a taky částku. Zvážím to a přijdu jen když já budu chtít.


Gabriela: Dobře, zjistím to. /Gabriela odchází za svým šéfem do pokoje./
Pane Rone, našla jsem Koletu, komunikujeme přes Facebook. Chce vědět toto: /předává mu papírek/ A také psala, že přijde, jen když bude chtít. /Podává mu lístek s požadavky./


RON: Výborně. Myslím, že určitě příjde. /S lístkem usedá ke stolu a píše na něj oč Koleta požádala. Lístek předává Gabriele, ta s ním odchází./
=3= ULICE PŘED RONOVÝM DOMEM =3=
U domu zastavuje auto. Přijela Koleta. Sundává si tmavé brýle, které ji uvíznou ve vlasech.


Koleta: Sakra, auvajs, mé vlasy. No to snad ... /jakmile brýle povolí, Koleta je nechtěně vyhazuje z okýnka, které má otevřené. Když vystoupí a chce je zvednout, kolem projedou dva frajeři v autě./


Chlapi v autě: Ahoj kotě, nezajdeme na kafe?


Koleta: /Vidí, jak ji kolo auta pomalu přejelo její oblíbené brýle. Na chlapy nereaguje a odchází ke dveřím Ronova domu./
Dobrý den pánové, pan Ron už mne očekává.


Jeden z ochranky: Jsi pěkný kus, kotě.


Druhý z ochranky: A ty pěkný vůl, tahle asi nepřišla jen na hodinu!


První z ochranky: Aha, a jo. Tak sorry.


Druhý z ochranky: No, mně se neomlouvej, ale tady slečně.


Koleta: Hele pánové, ráda chodím včas.


Ochranka: Samozřejmně, promiňte, zavedu vás tam.


Grant: /Si všimne z okna, že Koleta je u dveří a běží ji otevřít./ Dobrý den, vy budete Koleta, bratr už na vás čeká, pojďte dál. /uvádí ji do pokoje./


Grant: Dobrý den, Koleto, věděl jsem, že mě nabídce neodoláte.

Koleta: Fajn, nepřistoupíme raději k věci?


Ron: Grante, nech nás chvíli o samotě. / Na stole leží složka. Zde je pro vás vše připravené. (Složka obsahuje foto houslí, domu i manželů Bogdanovových (v soukromé poloze v ložnici)/


Koleta: Aa´, … tak tomu říkám pěkný kousek. Udělám to, ale chci polovinu peněz hned a také veškeré náklady půjdou na vás, souhlasíte?


Grant: Fajn, souhlasím, takže domluvno.


Ron: /vytahuje šek a vypisuje částku/


Koleta: To je vtip?
Ron: A´le, no tak jo. Nerad se vzdávám těch barevných papírků …
/ vytahuje obálku z šuplíku ve stole/




=4= PRAHA, DŮM ALEXANDRA BOGDANOVOVA – NOC =4=
Koleta odcizuje housle v přestrojení za Santa klause.



=5= V ALEXANDROVĚ DOMĚ – RÁNO =5=
Alexandr teprve ráno zjišťuje, že mu chybí jeho dárek, housle od Stradivariho. Alexandr volá policii.


Alexandr: Haló, haló, to je policie?


Policistka: Ano, proč voláte?


Alexandr: Ukradli mi housle, přímo z domu, chápete to?
Policistka: Jaké housle?


Alexandr: No, moje housle od Stradivariho.


Policistka: Tak komu ty housle patří, vám, nebo tomu Stradivarimu?


Alexandr: No mi, pochopitelně.


Policistka: Vždyť jste říkal, že jsou od Stradivariho?


Alexandr: Ježiši, ženská, můžete mně přepojit na někoho, kdo tomu rozumí?


Policistka: A nemá je třeba ten Stradivari, když jsou jeho?


Alexandr: Nemá. Tím jsem si naprosto jistej.


Policistka: No, tak když jste si jistý, ….tak já vám tam někoho pošlu. Řekněte mi adresu. … /píše adresu na lísteček/ … . dobře, posílám.




=6= PŘED ALEXOVÝM DOMEM =6=
Přijíždí pouze jeden vůz. Bliká, houká. Přijíždí poručík Jakub Poštolka. Zajišťuje důkazy na místě a vyšetřuje situaci.


Jakub Poštolka: Rychle zastavuje auto přímo na zahradě. Rozjede záhonky. Když vystoupí z auta a zavře dveře, přivře krásný kvetoucí keř růží.

Alexandr: Vybíhá z domu, kouká na záhonky, ale pak mává rukou. Dobrý den, já jsem Bogdanov, Alexandr Bogdanov.
Poštolka: Já jsem komisař Poštolka. Tak co se stalo v tomto domě? Vypadáte, jako by se tady vraždilo.


Alexandr: Ale ne, nejde o žádnou mrtvolu, ale jestli mi nenajdete moje hosusle, tak jeden mrtvý tady bude.


Poštolka: Proč, chcete vraždit?


Alexandr: Ne, to ne, ale … zlomí mi to srdce.


Poštolka: Ach tak. To si to tak ale nesmíte brát. Tak si koupíte nové housle, vždyť dneska je všude takový výběr.


Alexandr: Podívá se na Poštolku


Maja: /Mája vchází do pokoje./ Co se děje, drahoušku?


Alexandr: Tomu nebudeš … /Poštolka mu skáče do řeči/


Poštolka: Housle, madam. Neviděla jste housle?


Maja: Ale ano, pochopitelně, že jsem viděla housle.


Poštolka: Ha, a jak vypadyly?


Maja: No, jako housle, že jo?


Alexandr: /uvádí manželku do problému./ Miláčku, mé housle. Stradivari, někdo je ukradl. Tady jsem je pokládal když jsem odcházel spát. No, a jsou tam, nejsou. Tak je prostě někdo ukrad.

Nevena: A nepoložil jsi je třeba jinam, drahý? Nevzal sis je třeba do postele? /na Poštolku/ Někdy s nimi chodí spát. To víte, láska k hudbě.


Alexandr: Někdy jo, ale včera určitě ne, tím jsem si jistý, celou noc jsem se přeci tulil k tobě drahá, ani na chvíli jsem se neodvrátil.


Poštolka: A co ten Stradivari, ten vás včera navštívil?


Alexandr: To není možné, aby nás navštívil?


Poštolka: Proč?


Alexandr: Protože je mrtvý.


Poštolka: Vy jste ho zabil?


Alexandr: NE! /důrazně/ Zemřel počátkem 18-nástého století a teď je jednadvacáte století. Můžete mi vysvětlit jak bych ho mohl zabít?


Poštolka: A jo, to by asi nešlo.


Maja: V ložnici opravdu nejsou. Ach miláčku, co budeme dělat?


Alexandr: Víš, tohle je policejní komisař, ten nám je najde, neboj. Viďte, pane komisaři?


Poštolka: No, pochopitelně, od toho jsem tady, že? A kde ty housle napodledy byly?


Alexandr: Zde.
Poštolka: Zde, říkáte? A kolik bylo hodin, když jste je zde položil?


Alexandr: No, to si přesně nepamatuji. Počkejte, má žena vždy hraje na klavír od osmi do devíti a pak si pro mne přichází a odcházíme do …. no, to je jedno.


Poštolka: Aha, takže v devět tady ještě byly.


Alexandr s Majou: Ano.


Poštolka: A co zabezpečení? Jaké máte zabezpečení?


Alex: No, máme alarm a taky kamery.


Poštolka: Kamery


Alex: Vy jste geniální, to by mně nenapadlo. Jdeme. /Všichni tři odcházejí do místnosti, kde jsou záznamy. Koukají na záznam. Nastavují čas 21.00 hodin. Na záznamu je postava převlečená za Santa Clause.


Poštolka: Že by Santa už sbíral dárky na vánoce? A já si myslel, že dárky kupují rodiče. To by člověk nevěřil, že bohatým bere a chudým dává …. hmm.

Maja a Alexandr se na sebe podívají.




..... a tak dále.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Co poroučíš, pane? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla
»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Mlčeti Zlato
» narozeniny
El.Bludnickova [7], Zelda [7], love [7], JaneyTrafy [6], The STYL [2], Michal20 [3]
» řekli o sobě
slnečnica řekla o DDD :
Majster "vesmírnej poetiky". Vždy, keď čítam Jeho verše, akoby som sa na okamih dotkla hviezd. Skutočný zážitok, ďakujem, pán D. ;)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Iphone 13 Pro

Na velkém iPhonu 13 Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2022 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku