První epizoda postmoderně naturalistického seriálu Ester Krejčí. (Oproti 2. vydání byla opravena psychologie postav a jedna faktická chyba + nová předmluva.) Stránky seriálu: http://ekrejcixf.sweb.cz/
přidáno 01.11.2013
hodnoceno 4
čteno 1179(10)
posláno 0
Předmluva (8. verze předmluvy):

Lidé píšící levou rukou (leváci) byli v minulosti (a v některých kulturách jsou dodnes) považováni za nemocné, úchylné či přinejmenším divné. Ukázalo se však, že tito lidé, přestože jsou "jiní" než většina, mohou být přijati společností jako rovnoprávní a mohou s ostatními uzavírat přátelské či jiné vztahy bez jakékoliv diskriminace, ať už negativní či pozitivní.

Zdá se však, že jde o systémový problém společnosti, protože analogická situace se opakuje v případě žen, židů, černochů, homosexuálů a dalších skupin lidí, o nichž existuje představa, že byly či jsou ve společnosti negativně diskriminovány.

Seriál Ester Krejčí měl mnoho zdrojů inspirace. Z počátku to byly televizní seriály Daria a Teorie velkého třesku. Daria je seriál o samotářském, sarkastickém středoškolákovi, který úspěšně vzdoruje tlakům morálně zkažené společnosti. Teorie velkého třesku je zase sitcom o skupině amerických nerdů, který jako první ukázal i jejich kladné stránky. (Do té doby bylo zvykem je spíše plytce zesměšňovat, čemuž se však ani Teorie velkého třesku nevyhýbá.) Dalším zdrojem byly eichlerské reálie, zejména jazyk, a část inspirace pocházela i z novinových článků, mých osobních zážitků a občas i z hlubokých zákoutí mé vlastní duše.

V seriálu se seznámíte se skupinou studentů gymnázia, kteří se od sebe značně odlišují charakterem, názory i životními hodnotami. Vlivem těchto rozdílů zažívají občas pocit izolace (odcizení) a nepochopení. Dovedou se však s těmito pocity vyrovnat a svým způsobem k tomu dávají návod ostatním, kdo by takové pocity zažívali. Díky vzájemné toleranci, odmítání nenávisti a snaze si alespoň částečně porozumět se jim daří nalézat společné zájmy a spolupracovat na jejich naplnění. Dokonce se ukazuje, že mohou být i přáteli, aniž by si museli zcela porozumět či se vzdát svých vlastních hodnot. (Ani to však není vyloučeno a na okraji tohoto "panteonu osobností" má své místo i odevzdanost a láska.)

Lidé, s nimiž se v seriálu seznámíte, nejsou černobílí a nejsou to ani žádné archetypy. Mají své dobré i špatné stránky a záleží na vás, zda k danému člověku zaujmete postoj sympatie, ambivalence či antipatie. Abyste je mohli poznat takoví, jací jsou, snažím se o jejich autentické a nestylizované zobrazení bez přikrášlení či idealizace. Také máte na výběr, zda o postavách seriálu nejprve nastudujete shrnující informace v dodatcích (popř. na webu), nebo začnete seriál sledovat bez předchozích znalostí a svoje názory na studenty oktávy B si začnete budovat až při prvním kontaktu s nimi. Snažím se z pozice autora do děje zasahovat co nejméně a nechat jej vyvíjet se co nejpřirozeněji, aby působil autenticky a byl lépe aplikovatelný na reálné životní situace.




Osoby:
ESTER KREJČÍ (žena, 19) -- student
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 18) -- student
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 18) -- student
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Barbory Janů
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Tamary Janů
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 18) -- student
KŇOUR (muž, 22) -- student
NIKOLA MERLINOVÁ (žena, 35) -- třídní profesor
LAURA SONETOVÁ (žena, 47) -- profesor českého jazyka
EVA ZLOMILOVÁ (žena, 45) -- dáda Jany Zlomilové, žena v domácnosti
ASTRA (žena, 19) -- student
ZORANA (žena, 19) -- student
NIKITA KRÁL (muž, 18) -- student
BERNARD KONIKLECOVÝ (muž, 19) -- student
HLAS VYPRAVĚČE (ženský hlas) -- vypravěč
STANIČNÍ HLÁŠENÍ (mužský hlas) -- hlášení z reproduktoru v železniční stanici



Poznámka: Poznámky pod čarou obsahují doplňující informace; k pochopení obsahu by nemělo být nutné je číst.



1. Čas (1)

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Následující události se odehrály v EDDR čili Eichlerské dopravně demokratické republice, malém městském státě uprostřed Evropy. V EDDR si lidé vykají, aniž by to mělo zvláštní konotace, a místo táta či máma se říká dáda.

(Titulek:) Středa, 1. 9. 2010

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Středa, 1. září 2010.



2. Eichlerská dopravně demokratická republika

Pohled přes elektrifikovanou železniční trať na skupinu sytě barevných osmipatrových panelových domů. Ráno.



3. Rady dády

Pokoj Jany Zlomilové¹. Ráno.

Jana Zlomilová si do šedého batohu ukládá školní pomůcky, mobilní telefon a klíčenku, tváříc se ustaraně. Její dáda Eva Zlomilová ji sleduje.

JANA ZLOMILOVÁ: (utrápeně:) Já nevím.

EVA ZLOMILOVÁ: Už se nebojte. Všechno bude dobré.

JANA ZLOMILOVÁ: Ale co když je chyba ve mně?

EVA ZLOMILOVÁ: To nesmíte říkat. Jste ta nejlepší holčička na světě.

JANA ZLOMILOVÁ: Dádo, neříkejte mi holčička. Už mi není pět.

Eva Zlomilová se uculí. Jana Zlomilová zavře batoh a nasadí si jej na záda.

EVA ZLOMILOVÁ: Hlavně se chovejte jako ostatní. A nebuďte na nikoho drzá.

JANA ZLOMILOVÁ: (trochu otráveně:) Ano, dádo.

Jana Zlomilová odejde z pokoje, Eva Zlomilová za ní.
──────────────────────────────────────────────
¹ Ložnice bytu v panelovém sídlišti. U stěny stojí postel.



4. O Janě Zlomilové

Interiér velkoprostorového osobního vagonu jedoucího vlaku. Jana Zlomilová sedí na levé straně (ve směru jízdy) a dívá se z okna. Za oknem ubíhá jehličnatý les.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Jana Zlomilová chodila až do septimy na gymnázium Podolí I. Tehdy si ale na ni zasedla nová vyučující.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Eva Zlomilová, Janina dáda, byla velmi nekonfliktní člověk, a tak problém vyřešila po svém. Jana Zlomilová musela přestoupit na sousední gymnázium Podolí II.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Čeká ji první den v nové škole, třídnická hodina a také - nový kolektiv.




5. Železniční stanice Podolí

Zastřešené nástupiště železniční stanice Podolí. Den. K nástupišti přijíždí osobní vlak ve standardním eichlerském nátěru. Zastaví.

STANIČNÍ HLÁŠENÍ (M. O.): Stanice Podolí. Osobní vlak linky 1 ze směru Východní Mezihoří přijel k nástupišti číslo jedna, kolej třetí. Vlak zde jízdu končí.

Z vlaku vystoupí několik desítek cestujících, mezi nimi Jana Zlomilová.
──────────────────────────────────────────────
² Světle zelený nátěr s vodorovným pruhem krémové barvy ve výšce spodní hrany oken. Tento nátěr mívají v EDDR osobní vagony, lokomotivy, tramvaje a trolejbusy. Nákladní vagony standardní nátěr nemají a autobusy mají místo toho bílý nátěr se světle zeleným pruhem.



6. Šatna

Školní šatna³. Moje vinná réva si uloží boty do skříňky, zamkne ji a odchází předními dveřmi. Zadními dveřmi vejde Jana Zlomilová. Najde svoji skříňku.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Jana Zlomilová nebyla na Podolí I nešťastná. Měla tam několik přátel, zejména Vlastu Novotnou.

Jana Zlomilová odemkne a otevře skříňku. Přejede její interiér pohledem. Sedne si na lavici, vyloví z batohu přezůvky a přezuje se. Pak uloží boty do skříňky, zamkne ji a odejde předními dveřmi.
──────────────────────────────────────────────
³ Protáhlá místnost zakončená zepředu i zezadu posuvnými dveřmi. Podél jedné stěny jsou umístěny vysoké kovové skříňky, podél druhé se nachází dlouhá dřevěná lavice.



7.1. Pověření Ester Krejčí

Třída (oktáva B)⁴, ráno před vyučováním. Většina studentů sedí ve svých lavicích. Ester Krejčí sedí na svém místě⁵ a čte si knihu Úvod do sociologie⁶.

Do třídy vejde Jana Zlomilová. Chvilku váhá. Zjistivši, že si jí ostatní nevšímají, vydá se na volné místo v druhé řadě a posadí se tam. Vybalí z batohu sešit a penál a vyčkává.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): V EDDR většina podstatných jmen označuje muže i ženy bez ohledu na svůj gramatický rod.

Do třídy vejde Nikola Merlinová, nesouc třídní knihu a stoh papírů. Odloživši je na katedru, rozhlédne se po třídě a přijde k Janě Zlomilové.

NIKOLA MERLINOVÁ: (s úsměvem:) Dobrý den. Vy musíte být Jana Zlomilová, ten nový student, že ano?

JANA ZLOMILOVÁ: Ano. (Přikývne.)

NIKOLA MERLINOVÁ: Jsem Nikola Merlinová, váš třídní profesor. Mohla byste jít se mnou?

Jana Zlomilová vstane. Nikola Merlinová ji zavede k Ester Krejčí.

NIKOLA MERLINOVÁ: Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: (Odloží knihu a podívá se na profesora.) Ano?

NIKOLA MERLINOVÁ: (na Janu Zlomilovou:) Jano Zlomilová, toto je Ester Krejčí. Seznamte se.

JANA ZLOMILOVÁ: Jana Zlomilová. Těší mě. (Usměje se na Ester Krejčí.)

ESTER KREJČÍ: (Její úsměv neopětuje.) Ester Krejčí.

NIKOLA MERLINOVÁ: (na Ester Krejčí:) Před prázdninami jste ráda pracovala s lidmi, že?

ESTER KREJČÍ: No, řekněme, že mi dělalo potěšení držet je od sebe, aby se nepovraždili, dokud jsou ve třídě moje otisky prstů.

NIKOLA MERLINOVÁ: Doufám, že v tom budete pokračovat. Jana Zlomilová přešla z Podolí I, takže se u nás možná bude cítit trochu zmatená a nejistá. Chtěla bych, abyste jí pomohla začlenit se do kolektivu.

ESTER KREJČÍ: Pokusím se.

NIKOLA MERLINOVÁ: Výborně. Přeji vám oběma hodně štěstí. (Odejde ke katedře a sedne si tam.)

JANA ZLOMILOVÁ: Jak se máte?

ESTER KREJČÍ: Normálně. Jak vy?

JANA ZLOMILOVÁ: Dobře. (Stále se usmívá.)

ESTER KREJČÍ: V tom případě moje služby zatím nepotřebujete. Obraťte se na mě, až budete mít ze svých spolužáků nutkání skočit z okna. (Znovu otevře knihu a pokračuje ve čtení.)

Jana Zlomilová na Ester Krejčí chvilku udiveně zírá, pak se vrátí do své lavice.

Zvonění.
──────────────────────────────────────────────
⁴ V přední části třídy u okna (vlevo při pohledu ze třídy) stojí katedra (učitelský stůl) s křeslem pro vyučující. Uprostřed visí posuvná černá tabule s bílými křídami a u dveří (naproti oknu) se nachází umývadlo a pod ním odpadkový koš. Okno poskytuje výhled do korun vysokých smrků a na jeho parapetu stojí několik menších nekvetoucích pokojových rostlin včetně kaktusů. U dveří se nachází nástěnka (zatím prázdná) a pod ní zavřená dřevěná dvířka (uvnitř stěny je vestavěn úložný prostor). V zadní části třídy leží na podlaze několik hnědých sedacích kostek.
⁵ v první řadě u dveří
⁶ KELLER, JAN. Úvod do sociologie. 5. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. ISBN 80-86429-39-3.



7.2. Třídnická hodina

Třída povstane (kromě Zorany, sedící na invalidním vozíku).

NIKOLA MERLINOVÁ: Posaďte se.

Studenti si sednou.

NIKOLA MERLINOVÁ: (Otevře třídní knihu.) Nejprve provedeme kontrolu prezence.

NIKOLA MERLINOVÁ: Barbora Janů?

BARBORA JANŮ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Tamara Janů?

TAMARA JANŮ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Bernard Koniklecový?

BERNARD KONIKLECOVÝ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Nikita Král?

NIKITA KRÁL: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Nikola Macků?

(Zatmívačka.)

(Titulek:) O 40 MINUT POZDĚJI

(Roztmívačka.)

NIKOLA MERLINOVÁ: To je vše, co jsme měli projednat. Má ještě někdo nějakou otázku?

Přihlásí se Moje vinná réva.

NIKOLA MERLINOVÁ: Iris Narcis.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vstane.) Nemám přímo otázku, ale chtěla bych využít této příležitosti k oznámení spolužákům, že mám novou přezdívku. Ode dneška se budu jmenovat Moje vinná réva. Děkuji. (Sedne si.)

NIKOLA MERLINOVÁ: Ještě někdo něco? (Chvilku počká.) V tom případě třídnická hodina končí a můžete domů.

Studenti vstanou a začnou dávat židle na lavice.



8. Hovor s Vlastou Novotnou

Pokoj Jany Zlomilové. Den. Jana Zlomilová vejde a zavře za sebou dveře. Vezme si z batohu mobilní telefon a odloží batoh na podlahu. Sedne si na postel a palcem vytočí číslo. Telefonuje.

JANA ZLOMILOVÁ: Zdravím, Vlasto Novotná.

JANA ZLOMILOVÁ: Ále, jde to. Jen jeden spolužák je divný. Opravdu. Jmenuje se Ester Krejčí.

JANA ZLOMILOVÁ: Ano, dívka.

JANA ZLOMILOVÁ: Ne, o to nejde. Nosí černé věci, má takový zvláštní hlas a je vyloženě protivná.

JANA ZLOMILOVÁ: (Zasměje se.) No jasně. Jedna z dívek si říká Moje vinná réva. Chtěla bych vědět, kde k tomu přišla. Nejspíš je také divná.

JANA ZLOMILOVÁ: Aha.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobře, zavolám večer. Pa.

Jana Zlomilová ukončí hovor, zuje si boty a lehne si.



9. Čas (2)

(Titulek:) Čtvrtek, 2. 9. 2010

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Čtvrtek, 2. září 2010.



10.1. Orientace ve světě

Třída (oktáva B) ráno před vyučováním. Ester Krejčí sedí na svém místě a čte si Úvod do sociologie. Melanie Navrátil začíná na nástěnku upevňovat barevné papírové girlandy.

Do třídy vejde Moje vinná réva a přijde k Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Říká se, že člověk je tvor společenský. Vy jste člověk. Co z toho vyplývá?

ESTER KREJČÍ: (Podívá se na Moji vinnou révu.) Že jsem společenská. Ale moje společenské potřeby nyní plně uspokojují společenské vědy. (Nastaví knihu tak, aby Moje vinná réva viděla její název.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak až zatoužíte po společnosti živé bytosti, víte, kde mě hledat.

ESTER KREJČÍ: Moment. Čtu kapitolu o problému orientace ve světě a píše se tu, že lidé mají potřebu chápat význam věcí, které je obklopují, a událostí, s nimiž se setkávají, jinak se cítí zmatení a nejistí. Co si o tom myslíte?

MOJE VINNÁ RÉVA: Asi ano. Asi to tak bude.

ESTER KREJČÍ: Podle mě člověk, který se dostane do nového sociálního prostředí, jemuž nerozumí, zažívá frustrující pocit dezorientace, který může snadno vést k neadekvátní reakci. Přirozená touha po úniku z nepříjemné situace může být příčinou vzniku antipatie vůči novému prostředí, která pak brání poznání a pochopení jeho zákonitostí a tím prohlubuje úvodní problém.

MOJE VINNÁ RÉVA: Můžeme to probrat někdy jindy? Zrovna nemám moc náladu na přemýšlení.

ESTER KREJČÍ: Dobře.

Ester Krejčí pokračuje ve čtení, Moje vinná réva si odejde sednout do své lavice.



10.2. Horká brambora

Do třídy vejde Jana Zlomilová. Rozhlédne se. Všimne si Melanie Navrátil, která právě dokončila zavěšování girland a připíná na nástěnku několik papírů, mezi nimi i reklamní leták s nápisem:
┌─────────────────────────────────────────────────────┐
│ Strč prst skrz vagínu? │
Zvrácené jazykolamy - v Horké bramboře!
└─────────────────────────────────────────────────────┘


Jana Zlomilová přijde k Melanii Navrátil a podívá se na leták.

JANA ZLOMILOVÁ: Co je Horká brambora?

MELANIE NAVRÁTIL: (při práci:) Bulvárně-naučný školní časopis.

JANA ZLOMILOVÁ: To píše někdo od nás ze třídy?

MELANIE NAVRÁTIL: Ne, Brambora vychází v septimě C. O přestávce tam můžete zajít, mají ji na nástěnce.

JANA ZLOMILOVÁ: Možná tam někdy zajdu. Jinak, jak se máte?

MELANIE NAVRÁTIL: Nevím, kam dřív skočit.

JANA ZLOMILOVÁ: Aha.

Melanie Navrátil odběhne k umývadlu, kde napustí vodu do modré plastové konvičky. Jana Zlomilová si všimne, že Moje vinná réva se na ni dívá. Jana Zlomilová se na ni pousměje, Moje vinná réva jí jemně zamává. Jana Zlomilová však zamíří okolo tabule ke katedře. Moje vinná réva ji stále sleduje. Jana Zlomilová si všimne sester Janů a přijde k nim. Barbora Janů sedí u okna a dívá se ven. Tamara Janů sedí o řadu vedle a sleduje svoji sestru.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den.

TAMARA JANŮ: (Začne se jí věnovat.) Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: Jste si hodně podobné. (Ukáže pohledem na Barboru Janů.)

TAMARA JANŮ: Ano, jsme dvojčata.

JANA ZLOMILOVÁ: Jsem Jana Zlomilová, jak si říkáte vy?

TAMARA JANŮ: Já jsem Tamara Janů a sestra se jmenuje Barbora Janů.

Barbora Janů se zvolna se otočí a hledí na sestru.

JANA ZLOMILOVÁ: Nemáte nějaké přezdívky?

TAMARA JANŮ: Nemáme, ačkoliv nějaký čas jsme o tom uvažovaly. Já bych si říkala Knihomola a sestra Lesana.

JANA ZLOMILOVÁ: (trochu znepokojeně:) Cítíte se dobře?

TAMARA JANŮ: Já se nijak necítím.

JANA ZLOMILOVÁ: (udiveně:) Eh?

TAMARA JANŮ: Mimochodem, neznáte někoho, kdo by se vyznal v kongruencích?

JANA ZLOMILOVÁ: Co to je?

TAMARA JANŮ: Kongruence je relace ekvivalence, pro kterou platí, že rozklad podle ní produkuje takový systém tříd, že nad danou algebrou pro každou její operací platí, že třída jejího výsledku je plně určena třídami jejích operandů.

JANA ZLOMILOVÁ: O nikom takovém nevím. Omluvte mě.

Jana Zlomilová poodejde a chytne se za čelo. Za chvilku se uklidní a přijde ke Kňourovi.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den.

KŇOUR: (Zbystří a pročísne si prsty mastné vlasy.) Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: Jak se daří?

KŇOUR: Fajn. Mám fajn svaly. Koukejte. (Předvede jí sval na pravé ruce.)

JANA ZLOMILOVÁ: (Vyvalí oči.) No, ten je...

KŇOUR: Říkají mi Kňour. Jak vám? (Zavrtí se na židli.)

JANA ZLOMILOVÁ: Jana Zlomilová.

KŇOUR: To je hezké. Podal bych vám ruku, ale nechtěl bych vám ji zlomit. (Pokusí se o svůdný pohled.)

Jana Zlomilová se tváří rozpačitě.

KŇOUR: Hele, máte čas dnes odpoledne?

JANA ZLOMILOVÁ: No, já nevím.

KŇOUR: Někam zajdeme a roztočíme to spolu.

JANA ZLOMILOVÁ: Eh...

KŇOUR: Žádný strach, kotě, jsem prvotřídní. Už jsem chodil s - no prostě spoustou holek i kluků.

Jana Zlomilová mlčí, vypadá trochu vylekaně.

KŇOUR: Jsem fakt jednička. Jednou bych chtěl mít švédskou trojku⁷ se dvěma svými klony, ale zatím - dejte mi pusinku. (Vstane ze židle, zavře oči a našpulí rty.)

Jana Zlomilová začne ječet, utíká ke dveřím. Ester Krejčí odloží knihu. Jana Zlomilová proběhne kolem ní a vyběhne ze třídy. K Ester Krejčí přiběhne Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: Pojďte!

ESTER KREJČÍ: Co se jí stalo?

MOJE VINNÁ RÉVA: Mluvila s Kňourem.

ESTER KREJČÍ: Aha. (Zvedne knihu a pokračuje ve čtení.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Pojďte! Musíme jí pomoct!

ESTER KREJČÍ: (Opět odloží knihu.) Už jsem vám říkala, že spolužákům sebevraždy nerozmlouvám.

MOJE VINNÁ RÉVA: O sebevraždu nepůjde, mluvila s ním poprvé.

ESTER KREJČÍ: Zmínil se jí o stovce svých milenek?

MOJE VINNÁ RÉVA: Myslím, že ano.

ESTER KREJČÍ: A dodal, že polovina z nich byla imaginární či virtuální a druhá s ním nevydržela ani pět minut?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, asi nezná rozdíl mezi slovy imaginární a virtuální.

MOJE VINNÁ RÉVA: Prosím, pojďte!

ESTER KREJČÍ: Dobře. (Odloží knihu do lavice a vstane.)

Moje vinná réva a Ester Krejčí vyběhnou ze třídy. Tamara Janů jde pomalu za nimi.
──────────────────────────────────────────────
⁷ sex ve třech


11. Na záchodě

Eichlerský záchod⁸. Bez oken. Na zdech modré kachličky. Na místnost dohlíží dvě bezpečnostní kamery v rozích u stropu. Dvě kabinky vedle sebe jsou obsazeny. Z jedné z nich se ozývá ženský pláč.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): V EDDR jsou od roku 1996 veřejné záchody ze zákona unisexové a jejich prostor mimo kabinky musí být sledován bezpečnostními kamerami.

Dovnitř vběhnou Moje vinná réva a Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Určitě je uvnitř. Zkuste ji utišit.

ESTER KREJČÍ: Myslíte kapesníkem s chloroformem jako antagonista v typickém populárním thrilleru?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne. Myslím, abyste s ní vlídně promluvila; máte celkem uklidňující hlas.

ESTER KREJČÍ: (Podívá se na kabinky.) Nevím jistě, ve které je kabince.

Ozve se spláchnutí. Cvakne zámek, otevřou se dveře a vyjde Nikita Král. Projde kolem Ester Krejčí a Mojí vinné révy, naprosto je ignorujíc, a opustí místnost.

Ester Krejčí přistoupí k zamčené kabince a zaklepe na dveře. Pláč ustane.

ESTER KREJČÍ: Na tomto gymnáziu je normální ledacos, ale pláč na záchodě k těm věcem nepatří.

Pláč pokračuje.

MOJE VINNÁ RÉVA: Empatie nepatří k vašim silným stránkám.

Přichází Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: (zvědavě:) Co se tu děje?

ESTER KREJČÍ: (na Moji vinnou révu:) Nejsem jediná.

MOJE VINNÁ RÉVA: (na Tamaru Janů:) Jana Zlomilová, ten nový student, pláče v kabince.

ESTER KREJČÍ: Nebo tam teroristé nainstalovali supermoderní sebevražednou panenku Barbie schopnou si zamknout zevnitř.

TAMARA JANŮ: Ta první možnost mi připadne pravděpodobnější.

MOJE VINNÁ RÉVA: Potřebujeme pomoc. Musíme ji utišit.

TAMARA JANŮ: (Krátce se zamyslí.) Uvažovaly jste už o chloroformu?

Moje vinná réva se chytne se za čelo a tváří se sklíčeně.

ESTER KREJČÍ: Uvažovaly. Nemáme. Nějaký jiný nápad?

TAMARA JANŮ: (Opět se zamyslí.) Co rána tupým předmětem do hlavy?

MOJE VINNÁ RÉVA: (zoufale zamumlá:) Panebože!

ESTER KREJČÍ: My jí chceme pomoci, ne ublížit. Mimochodem, kolik času zbývá do zvonění?

TAMARA JANŮ: (Podívá se na hodinky.) Necelých pět minut. A proč vlastně pláče? Krájí na záchodě cibuli?

ESTER KREJČÍ: Pak vám to vysvětlím.

MOJE VINNÁ RÉVA: (zoufale:) Musíme jí pomoct! Divím se vám, Ester Krejčí, že to nechápete.

ESTER KREJČÍ: Podle mě se potřebuje vyplakat, takže nejvíc jí pomůžeme, když ji tu v klidu necháme.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne! To nemůžeme.

Obě chvilku mlčí.

TAMARA JANŮ: (Sleduje hodinky.) Zbývají čtyři minuty.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Přijde k zamčené kabince.) Jano Zlomilová, jsem tu s vámi. Důvěřujte mi. Všechno bude dobré.

Pláč ustane.

JANA ZLOMILOVÁ (M. O.): (trochu se zalyká:) To říká moje dáda také.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale já budu stát při vás. Ochráním vás. Zajistím, aby vám nikdo neublížil. Věřte mi.

Chvíli je ticho. Pak Jana Zlomilová odemkne kabinku a vyjde ven. Je uplakaná. Podívá se na Moji vinnou révu.

JANA ZLOMILOVÁ: Opravdu budete se mnou?

MOJE VINNÁ RÉVA: Budu.

JANA ZLOMILOVÁ: Přátelé?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jistě.

Jana Zlomilová se usměje a pak se s Mojí vinnou révou obejmou.

TAMARA JANŮ: (Stále sleduje hodinky.) Zbývají tři minuty.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Uvolní objetí.) Musíme už jít.

Jana Zlomilová a Moje vinná réva se chytnou za ruce a odejdou. Ester Krejčí a Tamara Janů jdou za nimi.

ESTER KREJČÍ: (její hlas slábne, až úplně přestane být slyšet:) Jana Zlomilová mluvila s Kňourem. On jí řekl o svých milenkách, což pro ni byla tak šokující věc, že se vydala na útěk. Když pak zjistila, že...
──────────────────────────────────────────────
⁸ V EDDR jsou ze zákona unisexové záchody s úplně uzavřenými kabinkami, není tedy ani částečně vidět dovnitř či ven. Kabinky jsou však vybaveny barevnou indikací obsazení, resp. uzamčení. Na eichlerských záchodech nebývají pisoáry, a když už, tak v samostatných kabinkách.


12.1. Kámasútra

Třída (oktáva B) těsně před hodinou. Do třídy vejdou Moje vinná réva, Jana Zlomilová, Ester Krejčí a Tamara Janů.

Zvonění.

Všechny čtyři se posadí na svá místa.

Do třídy vejde Laura Sonetová. Všichni studenti (kromě Zorany) povstanou. Laura Sonetová dojde ke katedře a položí na ni třídní knihu.

LAURA SONETOVÁ: Posaďte se.

Studenti si sednou. Laura Sonetová otevře třídní knihu.

LAURA SONETOVÁ: Barbora Janů?

BARBORA JANŮ: Zde.

LAURA SONETOVÁ: Tamara Janů?

TAMARA JANŮ: Zde.

LAURA SONETOVÁ: Bernard Koniklecový?

BERNARD KONIKLECOVÝ: Zde.

LAURA SONETOVÁ: Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: Zde.

LAURA SONETOVÁ: Nikita Král?

(Zatmívačka.)

(Titulek:) O 42 MINUTY POZDĚJI

(Roztmívačka.)

LAURA SONETOVÁ: A protože opakování je dáda moudrosti, zopakujeme si, co jsme se dnes naučili.

LAURA SONETOVÁ: Zoro Vedralová?

ZORANA: Ano?

LAURA SONETOVÁ: Která jsou nejznámější literární díla starověké Indie?

ZORANA: Mahábhárata, Rámájana a Kámasútra.

LAURA SONETOVÁ: Správně. Které z nich je úplně nejznámější?

ZORANA: Asi Kámasútra.

LAURA SONETOVÁ: Nejspíš to tak bude. Troufla byste si odhadnout, proč?

ZORANA: Hm... to bude tím, že je o sexu.

Zvonění.

LAURA SONETOVÁ: Ano. Kámasútra je o sexu. A je smutné, že většina z vás si z této hodiny do života odnese právě jen to.

LAURA SONETOVÁ: Konec hodiny. (Vezme třídní knihu, vstane a odejde ze třídy.)



12.2. Asistované seznamování

Moje vinná réva přijde k Janě Zlomilové.

MOJE VINNÁ RÉVA: (mile:) Pojďte.

Jana Zlomilová vstane. Moje vinná réva ji zavede k Astře.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Astro.

ASTRA: Dobrý den.

Moje vinná réva pokyne Janě Zlomilové.

JANA ZLOMILOVÁ: (na Astru:) Dobrý den, Astro. (Pousměje se.) Astra je překrásné jméno.

ASTRA: Děkuji. Vy jste se přistěhovala letos?

JANA ZLOMILOVÁ: Ne, už několik let jsem chodila na Podolí I.

ASTRA: Aha. A proč jste přešla k nám? (Pozvedne obočí.) Vyloučili vás?

JANA ZLOMILOVÁ: Ne. (Zastydí se.)

ASTRA: No, to je jedno. Hlavně si pořiďte něco lepšího na sebe. To, co máte, nebylo v módě ani před milionem let.

MOJE VINNÁ RÉVA: Důležité je, jaký je člověk uvnitř, ne co má na sobě.

ASTRA: Není pravda - šaty dělají člověka. A mimochodem, vy máte také co dohánět. (Vytáhne tyrkysové plastové zrcátko a podívá se do něj na sebe. Vytřeští oči.) Jejda, slehly se mi řasy. (Vytáhne z batohu řasenku a začne se upravovat.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Nebudeme vás rušit.

Moje vinná réva a Jana Zlomilová popojdou k vedlejší lavici, kde se Barbora Janů pomalu chystá k odchodu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Barboro Janů.

BARBORA JANŮ: (Podívá se na ně. Tváří se trochu utrápeně. Zvolna odpoví:) Dobrý den.

Moje vinná réva vrhne pohled na Janu Zlomilovou.

JANA ZLOMILOVÁ: (Usměje se na Barboru Janů.) Jana Zlomilová.

Barbora Janů mlčky přikývne.

JANA ZLOMILOVÁ: Něco vás trápí?

BARBORA JANŮ: Ano.

JANA ZLOMILOVÁ: A co?

BARBORA JANŮ: Že mi nikdo nerozumí.

JANA ZLOMILOVÁ: Nerozumí. Jak to?

BARBORA JANŮ: Nikdo nechápe, co cítím. Ani vlastní sestra. (Smutně vzdychne.)

JANA ZLOMILOVÁ: A co cítíte?

BARBORA JANŮ: Kéž by to šlo vyjádřit slovy.

JANA ZLOMILOVÁ: Vsadím se, že se cítíte osaměle.

BARBORA JANŮ: (stále smutně:) Možná.

JANA ZLOMILOVÁ: Kde bydlíte?

BARBORA JANŮ: V Západním Městě.

JANA ZLOMILOVÁ: Já také. Můžeme jet vlakem spolu.

BARBORA JANŮ: (Přestane se tvářit tak smutně.) Dobře.

Jana Zlomilová ukáže pohledem na Tamaru Janů, která se k odchodu nechystá.

JANA ZLOMILOVÁ: Tamara Janů s námi nepojede?

BARBORA JANŮ: Sestra má ještě zeměpis.

JANA ZLOMILOVÁ: Aha.

MOJE VINNÁ RÉVA: Mohu jet s vámi? Také bydlím v Západním Městě.

BARBORA JANŮ: Ano.

Jana Zlomilová se usměje. Barbora Janů, Jana Zlomilová a Moje vinná réva se vydají ke dveřím. Po cestě si Moje vinná réva a Jana Zlomilová vezmou věci. Společně pak opustí třídu.



13. Proč Moje vinná réva?

Interiér kupé⁹ jedoucího vlaku. Barbora Janů, sedíc u okna, hledí ven na ubíhající jehličnatý les. Proti sobě sedí v kupé Jana Zlomilová a Moje vinná réva.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Za určitých okolností si lidé v EDDR tykají. Jednou z nich je situace během pohlavního styku a těsně před ním.

JANA ZLOMILOVÁ: Moje vinná révo?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano?

JANA ZLOMILOVÁ: (opatrně:) Chtěla bych se vás zeptat na jednu věc. Nebude vám to vadit?

MOJE VINNÁ RÉVA: Klidně se ptejte.

JANA ZLOMILOVÁ: Proč si říkáte zrovna Moje vinná réva?

MOJE VINNÁ RÉVA: Měla jsem sen.

Jana Zlomilová poslouchá. Moje vinná réva začne se zaujetím vyprávět.

MOJE VINNÁ RÉVA: Byla jsem s klukem. Jmenoval se Mejk a měl tenisky, velikost 42. Ani nevím, proč mě zaujalo zrovna to. Byli jsme na houbách v tom lesíku kousek od Podhoří a byl ke mně strašně milý. Pak jsme se zastavili a já, celá šťastná, jsem se kolem něho nějak ovinula a on mi začal tykat. Řekl: "Miluji tě, moje vinná révo." Ach! To mě tak vzrušilo, že jsem se probudila.

JANA ZLOMILOVÁ: No ne. To muselo být úžasné.

MOJE VINNÁ RÉVA: To bylo. Chtěla bych s ním ještě někdy být. (Vzdychne.) Škoda, že to byl jen sen.
──────────────────────────────────────────────
⁹ Kupé zde znamená oddělení oddílového osobního vagónu.


14. Návrat do bytu

Vstupní dveře bytu Zlomilových. Den.

Přijde Jana Zlomilová, vyloví klíč z batohu, odemkne si a vejde dovnitř.



15. Dáda Eva

Předsíň bytu Zlomilových. Jana Zlomilová se přezouvá do domácí obuvi.

JANA ZLOMILOVÁ: Dádo, jsem doma!

Vstoupí Eva Zlomilová.

EVA ZLOMILOVÁ: Konečně. Jak bylo ve škole?

JANA ZLOMILOVÁ: Mám nového přítele, dívku. Říká si Moje vinná réva.

Jana Zlomilová ze zvyku krátce obejme dádu, odejde do svého pokoje a zavře za sebou dveře.



16. Konec dobrý - všechno dobré

Pokoj Jany Zlomilové. Jana Zlomilová vytáhne z batohu mobilní telefon a odloží batoh. Zuje se, vyskočí na postel a palcem začne vyťukávat krátkou textovou zprávu.

JANA ZLOMILOVÁ (M. O.): Ahoj Vlasto Novotna. Nova skola neni tak spatna jak sem si myslela. Vecer Vam zavolam.¹⁰
──────────────────────────────────────────────
¹⁰ Vyslovovat tak, jak je psáno - bez diakritky.



Shrnutí epizody:

Toto byla první epizoda příběhů Ester Krejčí a jejích spolužáků. Student Jana Zlomilová byla nucena přestoupit na gymnázium Podolí II. Její nový spolužák Ester Krejčí jí měla pomoci zařadit se do kolektivu, ale místo toho studovala úvod do sociologie, nejevíc o nového studenta zájem. Janě Zlomilové připadala velmi divná.

Následujícího dne se Jana Zlomilová vydala začlenit do kolektivu sama. Svalovec Kňour ji však natolik znechutil, že utekla na záchod, kde dala průchod svým emocím. Moje vinná réva její beznadějnou situaci vyřešila a stali se z nich přátelé.

V první hodině literatury se probíralo písemnictví starověké Indie. Po hodině Moje vinná réva seznámila Janu Zlomilovou s Astrou, která si začala upravovat oční řasy, a s Barborou Janů, se kterou se pak vydaly na cestu domů spolu. Po cestě Moje vinná réva Janě Zlomilové vysvětlila, proč si zvolila takovou přezdívku. Doma pak Jana Zlomilová napsala svému příteli Vlastě Novotné, že nová škola není zase tak špatná, jak si myslela.



Hudba k titulkům: Within Temptation: Never-Ending Story.


přidáno 04.05.2015 - 15:58
tak předmluva mi objasnila spoustu mých otázek, kterými jsem tě bombardovala a zároveň naprosto potvrdila mé pocity ze seriálu a postav v něm, což je velmi zajímavé, a potvrzuje to fakt, že seriál působí na čtenáře způsobem, jakým jsi zamýšlel(a) .. i to, jak píšeš, že necháš na čtenáři, zda bude nejprve studovat postavy, či se s nimi bude seznamovat postupně :)) dobrý!

daří se ti v následujících dílech udržet charakter postav, což poznávám teď, když jsem se dostala na začátek.. jana zlomilová na mě působí stále lehce přecitlivělým dojmem a tento díl to jen potvrzuje..
přidáno 13.07.2014 - 16:08
VKate: Mimochodem, Ester Krejčí je svým chováním dost podobná Darie ze seriálu Daria. Myslím, že se přitom mohla tvářit dost podobně jako Daria v tomto videu: http://www.youtube.com/watch?v=QFMZiHI4998
přidáno 13.07.2014 - 15:49
VKate: Udivuje mě to, ale ta věta "aby se nepovraždili" připadá zajímavá většině čtenářů, kterým jsem tuto epizodu dal přečíst, asi je nějaká zvlášť působivá. Přitom je to jedna z nejstarších vět toho seriálu, možná dokonce ta úplně první, která mě napadla a kolem ní pak "vyrostla" první epizoda.

Já myslím, že se přitom tvářila celkem vážně, protože Ester Krejčí se většinou snaží před ostatními svoje pocity a nálady skrývat (částečně za to může její výchova), nicméně možná i trochu naštvaně, protože byla první den ve škole, kam se nijak zvlášť netěšila (je spíše samotářská).
přidáno 13.07.2014 - 12:33
Hodně se mi líbí začátek předmluvy a pak taky tohle: "No, řekněme, že mi dělalo potěšení držet je od sebe, aby se nepovraždili, dokud jsou ve třídě moje otisky prstů." Zajímalo by mě, jak se u toho Ester tvářila, když to řekla. :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí S01E01: Únikový reflex (3. vydání) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ester Krejčí S01E02: Substituce fitness (3. vydání)
Předchozí dílo autora : Tam u nás v Leči

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Lilyodjinud, Mlčeti Zlato, shane, Zitra
» nováčci
pointless
» narozeniny
Raquel [10], Dee [9], tereza15 [8]
» řekli o sobě
katitek řekla o Delivery :
Tahle holčina má strašně velkej talent. umí napsat to, co jiní ne. a její styl psaní.. dost mě dostává ta upřímnost a ten kus jí samotné v těch dílech, ty zpovědi. Teress, jsi skvělá, piš dál.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Fantasy meč

Jak se nejlépe inspirovat k napsání rytířské básně? Staňte se rytířem!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku