...přichází to samo...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Podej mi ještě ruku
chci cítít tvé jemné prsty
hebké a hřejivé
nikdy se toho dotyku nenabažím
když si proplétáme prsty
až vklouzne prst po prstíčku
do žinylky
bude útrum
jen osamnělé kouře nad komíny
budou stoupat k nebi
mám tě zapotřebí
máš mě v hlubokých místech srdce
mám tě zapotřebí
a je to současné
a nejsou to ještě vzpomínky
mám tě a chci mít
jako otevřené dveře
kterými přichází
nové věci
a vrací se ty staré
chci cítít tvé jemné prsty
hebké a hřejivé
nikdy se toho dotyku nenabažím
když si proplétáme prsty
až vklouzne prst po prstíčku
do žinylky
bude útrum
jen osamnělé kouře nad komíny
budou stoupat k nebi
mám tě zapotřebí
máš mě v hlubokých místech srdce
mám tě zapotřebí
a je to současné
a nejsou to ještě vzpomínky
mám tě a chci mít
jako otevřené dveře
kterými přichází
nové věci
a vrací se ty staré

Zamila
Zajímavá :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jako otevřené dveře : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poslední báseň