Jedná se v podstatě jen o vypsání... Není to povídka, ale jiná kategorie tu pro to není... Celé to berte hodně s rezervou...
přidáno 07.12.2007
hodnoceno 5
čteno 707(15)
posláno 0
,,Jednou to pochopíš, holčičko.“

Čokoláda jeho očí se roztékala po unavené tváři. Ta hořká kakaová vůně jí kopala pod kolena a věšela na pokřivenou páteř další závaží. Nenapadlo ji nic jiného, než vytáhnout kapesník a pomalu čistit jeho špinavý obličej. Chvějící ruce ji vděčně pohladily po vlasech. Cítila z nich však beznaděj.

A pak začalo to ťukání na okno.

,,Ne. Nechci to pochopit. Nemůžeš nám to udělat.“

Na ramena jí dopadl kousek stropní omítky. Stěny kolem začaly tiše praskat. Po podlaze se podivnou rychlostí rozrůstala nazelenalá plíseň. A pak tu pobíhal ten neznámý čpivý zápach. Poulil své velké oči z každého rohu, nepozorovaně tahal za copy a rozbíjel skleničky. Přes veškerou snahu a odpor stejně všem pořezal chodidla.

Ťukání stále sílilo, už nebyla místnost, kde by se před ním bylo možno schovat.

,,Jsi silná. Věřím ti.“

Naplnila misku až po okraj mlékem. A jako každé ráno ji postavila před dveře, nyní již bez kliky, aby večer zas celý netknutý obsah vylila do záchodu. Její černá kočka se nevrátí ze svých toulek ani dnes.
Stále ale doufala, že hladová zamňouká u prahu a nedočkavě zaboří své roztomilé fousky do milované pochutiny. Poté se jí opět schoulí do klína a ona jí bude moci povyprávět svá tajemství při zvuku uklidňujícího vrnění.
Jak dlouho už byla pryč? Jaký odstín měla její srst? Nevzpomínala si… A má pořád ještě tak krásně bílé packy?

Okenní tabulky se celé třásly pod nepřestávající palbou.

,,Nejsem na to ještě připravená. Bojím se.“

Ze střechy padala jedna taška za druhou. Studený vítr se proplétal skrz obnažené trámy a vnikal dovnitř domu. Tam se každému na potkání zezadu zakousl do krku a dlouze z něho vysával poslední zbytky energie. Peřiny se pokryly ledovou krustou, jež štiplavě sálala pokoji. Chřípí se ucpávalo hustou pěnou rytmicky vydechovanou nábytkem. Dírami ve zdech vlétávaly vločky. A spolu s nimi i očekávané ticho.

Okna se rozsypala na tisíce malých částeček.

,,To zvládneš, holčičko moje.“

přidáno 08.12.2007 - 23:25
zvláštní, něčím je mi to blízké, negativní atmosféra bezesmyslého všeho a přece to nevyzní pochmurně a člověku přijde, že je v tom mnohem víc, někdy, když se člověk potřebuje vypsat, tak to dokáže upoutat mnohem víc než si člověk myslí, mě to tedy upoutalo hodně:-)
přidáno 08.12.2007 - 12:18
mozna... znas pisnicku od Röyksopp - What else is there... zapada k tomu... tve dilko je zvlastni... pro me ma smysl...
přidáno 08.12.2007 - 09:27
OK ;)
přidáno 07.12.2007 - 22:08
viz anotace;)
přidáno 07.12.2007 - 21:54
Napsala bych pěkně... ale na to, že je to povídka mi to připadá poměrně nesouvislé... nebo možná ani ne tak nesouvislé, jako že vlastně nevím o co jde... ;)... ale jinak z toho mám dobrý pocit... ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Praskání skla : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : I když dochází papír, pořád skládám
Předchozí dílo autora : Plácání pod břehem

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku