|
Jedná se v podstatě jen o vypsání... Není to povídka, ale jiná kategorie tu pro to není...
Celé to berte hodně s rezervou...
 07.12.2007 5 1831(15) 0 |
,,Jednou to pochopíš, holčičko.“
Čokoláda jeho očí se roztékala po unavené tváři. Ta hořká kakaová vůně jí kopala pod kolena a věšela na pokřivenou páteř další závaží. Nenapadlo ji nic jiného, než vytáhnout kapesník a pomalu čistit jeho špinavý obličej. Chvějící ruce ji vděčně pohladily po vlasech. Cítila z nich však beznaděj.
A pak začalo to ťukání na okno.
,,Ne. Nechci to pochopit. Nemůžeš nám to udělat.“
Na ramena jí dopadl kousek stropní omítky. Stěny kolem začaly tiše praskat. Po podlaze se podivnou rychlostí rozrůstala nazelenalá plíseň. A pak tu pobíhal ten neznámý čpivý zápach. Poulil své velké oči z každého rohu, nepozorovaně tahal za copy a rozbíjel skleničky. Přes veškerou snahu a odpor stejně všem pořezal chodidla.
Ťukání stále sílilo, už nebyla místnost, kde by se před ním bylo možno schovat.
,,Jsi silná. Věřím ti.“
Naplnila misku až po okraj mlékem. A jako každé ráno ji postavila před dveře, nyní již bez kliky, aby večer zas celý netknutý obsah vylila do záchodu. Její černá kočka se nevrátí ze svých toulek ani dnes.
Stále ale doufala, že hladová zamňouká u prahu a nedočkavě zaboří své roztomilé fousky do milované pochutiny. Poté se jí opět schoulí do klína a ona jí bude moci povyprávět svá tajemství při zvuku uklidňujícího vrnění.
Jak dlouho už byla pryč? Jaký odstín měla její srst? Nevzpomínala si… A má pořád ještě tak krásně bílé packy?
Okenní tabulky se celé třásly pod nepřestávající palbou.
,,Nejsem na to ještě připravená. Bojím se.“
Ze střechy padala jedna taška za druhou. Studený vítr se proplétal skrz obnažené trámy a vnikal dovnitř domu. Tam se každému na potkání zezadu zakousl do krku a dlouze z něho vysával poslední zbytky energie. Peřiny se pokryly ledovou krustou, jež štiplavě sálala pokoji. Chřípí se ucpávalo hustou pěnou rytmicky vydechovanou nábytkem. Dírami ve zdech vlétávaly vločky. A spolu s nimi i očekávané ticho.
Okna se rozsypala na tisíce malých částeček.
,,To zvládneš, holčičko moje.“
Čokoláda jeho očí se roztékala po unavené tváři. Ta hořká kakaová vůně jí kopala pod kolena a věšela na pokřivenou páteř další závaží. Nenapadlo ji nic jiného, než vytáhnout kapesník a pomalu čistit jeho špinavý obličej. Chvějící ruce ji vděčně pohladily po vlasech. Cítila z nich však beznaděj.
A pak začalo to ťukání na okno.
,,Ne. Nechci to pochopit. Nemůžeš nám to udělat.“
Na ramena jí dopadl kousek stropní omítky. Stěny kolem začaly tiše praskat. Po podlaze se podivnou rychlostí rozrůstala nazelenalá plíseň. A pak tu pobíhal ten neznámý čpivý zápach. Poulil své velké oči z každého rohu, nepozorovaně tahal za copy a rozbíjel skleničky. Přes veškerou snahu a odpor stejně všem pořezal chodidla.
Ťukání stále sílilo, už nebyla místnost, kde by se před ním bylo možno schovat.
,,Jsi silná. Věřím ti.“
Naplnila misku až po okraj mlékem. A jako každé ráno ji postavila před dveře, nyní již bez kliky, aby večer zas celý netknutý obsah vylila do záchodu. Její černá kočka se nevrátí ze svých toulek ani dnes.
Stále ale doufala, že hladová zamňouká u prahu a nedočkavě zaboří své roztomilé fousky do milované pochutiny. Poté se jí opět schoulí do klína a ona jí bude moci povyprávět svá tajemství při zvuku uklidňujícího vrnění.
Jak dlouho už byla pryč? Jaký odstín měla její srst? Nevzpomínala si… A má pořád ještě tak krásně bílé packy?
Okenní tabulky se celé třásly pod nepřestávající palbou.
,,Nejsem na to ještě připravená. Bojím se.“
Ze střechy padala jedna taška za druhou. Studený vítr se proplétal skrz obnažené trámy a vnikal dovnitř domu. Tam se každému na potkání zezadu zakousl do krku a dlouze z něho vysával poslední zbytky energie. Peřiny se pokryly ledovou krustou, jež štiplavě sálala pokoji. Chřípí se ucpávalo hustou pěnou rytmicky vydechovanou nábytkem. Dírami ve zdech vlétávaly vločky. A spolu s nimi i očekávané ticho.
Okna se rozsypala na tisíce malých částeček.
,,To zvládneš, holčičko moje.“
08.12.2007 - 23:25zvláštní, něčím je mi to blízké, negativní atmosféra bezesmyslého všeho a přece to nevyzní pochmurně a člověku přijde, že je v tom mnohem víc, někdy, když se člověk potřebuje vypsat, tak to dokáže upoutat mnohem víc než si člověk myslí, mě to tedy upoutalo hodně:-)
08.12.2007 - 12:18mozna... znas pisnicku od Röyksopp - What else is there... zapada k tomu... tve dilko je zvlastni... pro me ma smysl...
07.12.2007 - 21:54Napsala bych pěkně... ale na to, že je to povídka mi to připadá poměrně nesouvislé... nebo možná ani ne tak nesouvislé, jako že vlastně nevím o co jde... ;)... ale jinak z toho mám dobrý pocit... ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Praskání skla : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : I když dochází papír, pořád skládám
Předchozí dílo autora : Plácání pod břehem
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
stepik9 [14], Jindruch [14], Megynka [12], Big Nathanano [9], Élektra [3]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
