divadlo keců

jsem kretén
nula, troska, nicka,
mám křivej dezén,
v bytě bazén,
jsem blázen

mám boty do tvý nahoty,
co se skrývá,
a ňákou skulinkou o který nevim,
do mě se dívá

a vidí obsah,
všech blbejch, trapnej, nudnejch,
hlučnejch průpovídek,
a smíchu, kterej dere moje malý tlustý křivý
smutný uši

a mrtví listy na mrtvejch lidech,
jsou spokojení,
nalezli klid, ztratili cit,
zahanbení,
stojí oblečení před výkladní skříní

a vidí,
divadlo keců,
v hlavní roli Rovno,
které zabije Spravedlnost,
poté s jejími dětmi postaví Babylon

prostě jste zlatí,
no co vám budu povídat,
plní štěstí,
které si domů nosíte v igelitkách,
z KRámKU

mluvit s vámi, to mne velmi těší,
úředníci-učitelé, havěť,
manažeři, trenažeři, ŽER!
lidstvo už v dávných dobách,
ztratilo směr