|
|
Sedím u písmen, už spíš.. za okamžik i dnešek odejde
Až se vzbudíš, dnešek bude minulost... přál bych si to
Mám svá slova... říkáš jsi mluvka...ano, věnuji je Tobě
Je jich mnoho... ta od srdce jsou však jen dvě... Miluji TĚ!
Zpívá se o dvou malých křídlech, prý nejsou
Já je mám... ta má, ta ve své hlavě, v prstech, i na klávesách
Mají vlastní volnost, posílávám je k Tvým oknúm
Zkus si je vzít, jsou báječná...
Potkali jsme se... i díky nim, snad náhodou - tahle byla vážně fajn
Je mnoho věcí jinak, je spousta přání, co neprojdou nijak
nic víc, než pár mých písmen, Ti dnes nenabídnu, ačkoli k nim svou myšlenku
hledal jsem lásku, Tys mě našla, vnímám Tvúj hlas, příští pohled bude opět náš...
Až se vzbudíš, dnešek bude minulost... přál bych si to
Mám svá slova... říkáš jsi mluvka...ano, věnuji je Tobě
Je jich mnoho... ta od srdce jsou však jen dvě... Miluji TĚ!
Zpívá se o dvou malých křídlech, prý nejsou
Já je mám... ta má, ta ve své hlavě, v prstech, i na klávesách
Mají vlastní volnost, posílávám je k Tvým oknúm
Zkus si je vzít, jsou báječná...
Potkali jsme se... i díky nim, snad náhodou - tahle byla vážně fajn
Je mnoho věcí jinak, je spousta přání, co neprojdou nijak
nic víc, než pár mých písmen, Ti dnes nenabídnu, ačkoli k nim svou myšlenku
hledal jsem lásku, Tys mě našla, vnímám Tvúj hlas, příští pohled bude opět náš...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
toulavá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pro mojí holku...
Předchozí dílo autora : Divný chvíle...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Gabika [18], Duše [17], Tanarica [16], Rikitan [15], Tondícek [15], enethen [15], mona.66 [14], Severak [13], Atík [13], Slavo B [11], Sigurdr [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

