Pláči nad rovem tvým

Byla pozdní noc,já u baru stál,
s otevřenými ústy,hlasitě se smál.
Ty jsi byla velmi nešťastná,já sám,
tebe rozveselit,tak jak nikdy si přál.

Pozval jsem tě,jen na jednu skleničku,
slzy štěstí spatřil jsem,na tvém víčku.
Na ústech tvých,najednou se úsměv objevil,
o krásné noci s tebou,jsem snil.

S překvapením,jsi mé skromné pozvání přijala,
se slzami v očích,jsi mě objala.
V okamžiku tom,začal naší lásky,krátký románek,
z jedné sklenky,to bylo nespočet sklenek.

Když spolu,jsme pak kráčeli,noční ulicí,
ty jsi objímala,a já líbal tvojí líci.
Krásně nám spolu bylo,my nechtěli den,
Ústa tvá pronesla,tak si mě vem.

Znělo to krásně,u srdce to hřálo,
já řekl ne,dal bych ti málo.
Každý z nás,se vydal cestou svou,
nevím proč jsem nesouhlasil,ať jsi mou.

Doufala jsi ve mě,já tě neslyšel,
dnes odpočíváš,já o lásku přišel.
Dnes stojím a pláči,nad rovem tvým,
tenkrát udělal jsem chybu,teď to vím.