|
Stránka co tiše byla.
Pod vlivem Jaroslava Seiferta.
 23.09.2010 0 798(6) 0 |
Němá
Po tváři tiché, tak jako ticho samo,
loudil jsem slovo,
jímž stránka počít měla.
Ba myslíc na to své podmanivě se rozepsala
a táhla, tahem se rozlévala papírem.
Slovo, jímž stránka počít měla
na tváři tiché loudil jsem.
Marné to konání, oněměla.
Tehdy v ledově chladné noci
sečetl pocit si to své a o výsledku pomlčel,
pouze přemítal a mlčky brečel.
Poslouchal jak vítr za okny
tlumeným hlasem pravdu pěl.
Sněhové vločky bičují zeď mé ložnice,
jakoby chlad se vkrást ke mně chtěl
a v led vše změnit měl.
Jakým slovem stránka počít měla
z tváře tiché, jako ticho samo nevyloudil jsem.
Snad stránka to tak chtěla,
že tvář tichou byla a nevyřkla nic,
že oněměla a já otočil na další list.
Po tváři tiché, tak jako ticho samo,
loudil jsem slovo,
jímž stránka počít měla.
Ba myslíc na to své podmanivě se rozepsala
a táhla, tahem se rozlévala papírem.
Slovo, jímž stránka počít měla
na tváři tiché loudil jsem.
Marné to konání, oněměla.
Tehdy v ledově chladné noci
sečetl pocit si to své a o výsledku pomlčel,
pouze přemítal a mlčky brečel.
Poslouchal jak vítr za okny
tlumeným hlasem pravdu pěl.
Sněhové vločky bičují zeď mé ložnice,
jakoby chlad se vkrást ke mně chtěl
a v led vše změnit měl.
Jakým slovem stránka počít měla
z tváře tiché, jako ticho samo nevyloudil jsem.
Snad stránka to tak chtěla,
že tvář tichou byla a nevyřkla nic,
že oněměla a já otočil na další list.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0+2 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
