přidáno 31.08.2010
hodnoceno 2
čteno 1428(11)
posláno 0
Byl to snad osud?

Sedím tu sama a půlnoc se blíží,
nemůžu tě dostat z hlavy.
Tvé oči ze tmy na mě stále shlíží
a já mám velké obavy.

Tohle jsem nechtěla, nevěděla jsem,
že se tohle všechno stane.
Přeji si denně, ať je to jenom sen,
ať tohle všechno vítr odvane.

Uhranul jsi mne, neměla jsem tě nikdy spatřit,
ta noc byla jako prokletá.
Předtím jsem věděla, komu jen chci patřit,
teď jsem ve tvém světě zakletá.

Každou noc než usnu přikrytá pod pláštěm tmy,
každou noc než tiše spím,
obklopená jenom čtyřmi zdmi,
o tobě tajně sním.

O tom, že jednou najdu snad
odpověď, jež chci naleznout:
Jsi to ty? Tebe mám milovat?
Nebo raději zapomenout?

Ale proč já? Ach, kdo jen ví,
chci co nejdál odsud,
najít někoho, kdo mi zodpoví:
Byl to snad osud?
přidáno 04.10.2010 - 17:21
Tahle báseň se spíše než do kategorie "smutné" hodí do kategorie "láska - (a něco)"...ale to na kvalitě podle mě neubírá. Přidávám se k Siggimu - je to pěkně napsané.
přidáno 31.08.2010 - 16:53
je to pěkně napsané. Omlouvám se, jestli jsi čekala podrobnější kritiku, ale já prostě nerozeznám dobrou báseň od špatné. Nedovedu ji rozebrat a říct co je dobře a co ne. Píšu jen prózu a mé poetické pokusy dopadly katastrofálně.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» narozeniny
Le Jerrr [16]
» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o Sokolička :
děkuju ti za to, žes mě hned neodsoudila a i přes ty /hádky/ sis ke mně našla cestu. i já k tobě.vážim si tvejch komentářů. seš faájn Marcelo..;-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming