Byl to snad osud?
Byl to snad osud?
Sedím tu sama a půlnoc se blíží,
nemůžu tě dostat z hlavy.
Tvé oči ze tmy na mě stále shlíží
a já mám velké obavy.
Tohle jsem nechtěla, nevěděla jsem,
že se tohle všechno stane.
Přeji si denně, ať je to jenom sen,
ať tohle všechno vítr odvane.
Uhranul jsi mne, neměla jsem tě nikdy spatřit,
ta noc byla jako prokletá.
Předtím jsem věděla, komu jen chci patřit,
teď jsem ve tvém světě zakletá.
Každou noc než usnu přikrytá pod pláštěm tmy,
každou noc než tiše spím,
obklopená jenom čtyřmi zdmi,
o tobě tajně sním.
O tom, že jednou najdu snad
odpověď, jež chci naleznout:
Jsi to ty? Tebe mám milovat?
Nebo raději zapomenout?
Ale proč já? Ach, kdo jen ví,
chci co nejdál odsud,
najít někoho, kdo mi zodpoví:
Byl to snad osud?