přidáno 27.08.2010
hodnoceno 1
čteno 691(10)
posláno 0
Cinkot pout letí tmou,
rudá kaňka na koberci roste.
Ta pouta duši vězní,
kapičky krve prýští.
To já křičím do tmy,
prosím své tělo… svou duši…
Jak jen to břímě ze srdce střást?
Tmou stále line se kovu zvuk.
Snad by dokázal ztichnout… ustat.

Jen vzpomínka to drží celé nad vodou.
Dívka tančí v ranní rose,
bosé nožky smáčené,
volně běží jak letí pták.
Kdyby se snad jen trošku odrazila,
svazující zemskou tíži by porazila.

Však teď vzpomínka v srdci tlačí.
Táhne k zemi, topí v louži.
Co dala naději spoutává.
To vzpomínka dala okova.

Můžu běžet, neodletím…
Zemskou tíží svázaná.

přidáno 27.08.2010 - 15:28
když já nevím, první obraz mi přijde tíživý, pak se uprostřed uvolní vzpomínkou a konec mi nějak nepomohl to všechno pochopit...
ale vidím v tom nějaký potenciál:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku