Labuť na černém jezeře aneb Bílá

Labuť na černém jezeře aneb Bílá

MP3 Báseň k poslechu zde:
http://screenplays.eu/CZ/basne.php


Jsi.... Jako labuť - bílá.
Vznášíš se úplně nad zemí.
Ta lehkost Tvé neposkvrněné duše.
Néééé sen! Realita.

Jsi tak.... Tak křehká - půvabná,
s jemnou krásou plující,
po černém - zakaleném jezeře,
plném špíny a bláta.

To jezero - je srdce mé
a ta labuť - sama tam plave,
temnou hladinu čeří,
probouzí to co je na dně.

Odleť pryč! Kšáá - hujéé!
Nečekej na to co se stane!
Ještě máš čisté - bílé peří,
na tomhle jezeře přistála jsi špatně.

Jsi ránem - probouzejícím se dnem....
Krásný den - ten který teprve začíná.
Opak Tebe jsem já - noc temná,
jsem její věčný - temnomodrý stín.

Průzračné vody tekou Tvým srdcem,
v mém je již studna špínou zanesena.
A Tvé duši bílé - rostou - rozpínají se křídla,
zatímco má je přikována řetězem železným.

Hluboko u dna ve tmě - blátě,
v kalu vody studené jsou mé emoce.
Já – prošlý vší špatností - peklem,
pro mne už není cesty zpátky!

Tak proto prosím odleť! Ještě není pozdě!
Brázda za Tebou rozechvívá mi mé srdce.
Zmiz! Nedráždi mne - mě zkaženého hříchem!
Víš - v teplo měníš mé chladné city....

Barva jezera je i ve dne jako převrácená noci obloha,
bahenní kal u dna se v ní pojednou rozvířil!
Odtamtud sledují Tě - pro Tebe skryté,
jeho vnitřní oči bez Tváře.

Kola kočáru bouře emocí se již rozjela,
utrhnutý řetěz do bláta se zabořil!
Já jsem on - pro Tebe asi nepochopitelné,
ten který sám před sebou varuje Tě.

Přitažlivý povrch zakrývá zkažené nitro,
to - kam Ty nevidíš....
Ze dna po Tobě ruku vztahuji,
po nic netušící - nevinné oběTi.

Pod hladinou jen vře to,
zatímco Ty nic netušíš....
Ode dna se k Tobě pomalu přibližuji,
jáááá stáhnu Tě k sobě za chvíli!

Labuť na tajuplném jezeře.
Jsi to Ty a ani o tom možná nevíš....
Už Ti však není pomoci!
Já - Tebe - totiž....