Vygenerované

Flash Gordon
„Abych mohl sledovat z výše tu zemskou krásu.“

Za svitu měsíce mi svitlo v hlavě,
tajně skryji svou planetu,
vařím špenát
a je z něj Pahříbě.
Utřu se dvojnásob,
sněženky sněží, ptáci dělají ptákoviny,
pitvořím se topince, že pění,
proč tomu tak nejde, by měl vědec důvodů na tisíc.

A smrdí kouřem,
ve jménu žáby,
jen člověk bere přirozenost volům,
tak si ji utřu.

Čápi jsou krásní,
a špinaví,
na nebi v žabím ornamentu,
potkal jsem osud střapatý.


Flash Gordon
šlápl si na pravou.

Potkal jsem osud střapatý,
tik tak, tik tak,
obepluji své jezírko,
tik tak, tik tak.

Jen člověk bere přirozenost volům,
otřel jsem ji však o patník.
Na nebi v žabím ornamentu,
když zavřu oči, tak vidím.

Přilepila se mi smůla na paty,
tik tak, tik tak,
a s chlastem,
sněženky sněží, ptáci dělají ptákoviny.

Zavoněl mi měsíc,
když se utírám,
lezu davem i když často právě s ním,
že člověk leze je pravda odvěká.


Flash Gordon
prst krájím


Piju pivo
a očekávám vzrušení,
šplhám v přetvářce, tak často jako jím,
utřu se dvojnásob.

Krajím česnek
a je z něj Pahříbě. Tváře hebké jako kašmír,
„Abych mohl sledovat z výše tu zemskou krásu.“
Čápi jsou krásní,
Na nebi v žabím ornamentu,
špenát rudne,
Piju pivo.

S hudbou ve vlasech,
vařím špenát.
A když chytám sliny dvě?
tak chytám vše jen ne slinu.