|
Je to jedna z mých básní, kterou jsem sem dal již dříve.... Tady vám k ní přiložími ukázku z onoho setkání, kterou jsem po osmi měsících získal.
E
 03.12.2008 4 1462(13) |
Tam tiše struny pěli
Sotva jsem tam přišel.
Prsty se mi chvěli
Jenom jsem je slyšel.
Tam houfy bardů stáli.
Já nejmenší byl z nich
Tam vesele se smáli
A dlouho ten smích neutich
Tam krásu držel každý tón
Co harfy vydávaly.
Tam hrál nám hbitých prstů shon.
My v koutě postávali
Tam úžas vládl mysli
A lehko bylo srdci.
Tam naděje se křísly
A zmizeli vlci.
Tam jako v elfích bájích
Do noci se hrálo
A jak slunce v hájích
Se mé srdce smálo.
A tam všechny strasti
Ze mě náhle spadli.
Tam všechny skryté pasti,
Jež mi srdce kradli
Prostě zmizeli
Alespoň na chvíli
Za čež jsem neskonale vděčný....
E
01.06.2009 - 10:43opravdu to dodalo hloubku té tvojí basni =) teď už chápu ty pocity, které v ní měli být obsaženy.... krásné =)
05.12.2008 - 08:58Jedine, co o ni vim, je, ze je francouzska a ze jeji nazev v prekladu znamena/ Kdo vzdouva vitr
E
E
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Krásné setkání : trvalý odkaz
Předchozí deník autora : Démoni
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Světluška [18], baculka59 [16], marek_a_marek [12], Infantility [11], Amelie [8]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
