Bez pokory tvář je dutá

Bez pokory tvář je dutá, v očích blýská pýcha krutá. Jízlivým slovem bodáš svět, ale duše — ta nemá květ.

Zloba šepotá do srdce klam, že vítězí ten, kdo šlape nám. Jenže svět se točí po svém dál, a ticho pokory nezůstane sám.

Pokorný člověk nemlátí hromy, nestaví slova jak ostré domy. Má laskavost v dlaních, světlo v hlase, vítězí tam, kde zloba zhasne.

Tak ať si mluví, ať si řežou, pravdu nezničí, jen sebe ořežou. A ty? Jdi dál klidně, beze strachu – vždyť v pokorném srdci je nejvíc prachu... ...z hvězd.