Božská komedie česká

Kdo v rýmech jen bodá,



bezmyšlenkovitě slova v bahně hledá.



Za trest zde slova jim jsou zcela zbavena krásy,



slyší jen ozvěnu svých vlastních frází.



Nikde rým, nikde melodie jemná,



jen ozvěna hrubosti, prázdná a temná.



Každý verš, jenž dříve k smíchu jim byl,



nyní jim v uších věčně zaznívá zlý.



Básník není tu tvůrcem, jen válečníkem,



slova mu nejsou perem,



nýbrž kladivem.



Každý verš zde v hněvu kuje,



avšak v tichu mu zpět zazní, co sám tu lije.



Na pódiu stojí, bojovník sám,



vlastními slovy bit a ran.



Co jednou zasel, to teď sklízí,



ozvěna jeho hněvu mu mysl ryzí.



Bez krásy, bez smyslu,



bez hlubší vize.