Alegorie
přidáno 23.06.2025
komentářů4
čteno59(6)

Nad věžemi spíše než obloha,

šedý plášť se snáší jako vina,

ulice tlumené, ticho nemluví,

jen kapky klepou jak stará rutina.

Mraky se valí jak slova v debatách,

co míjejí smysl a krmí hluk,

pravda se krčí v těsných zákoutích.

A naděje?

Zůstala někde u vltavských luk.

Každý oblak neskrývá jen déšť,

ale tíhu věcí, jež se neřeknou.

Nad Hradem krouží mlhavý šepot,

že zítřek se píše ozvěnou.

A přece v tom šeru svítá stín touhy,

že vítr jednou zas nebe pročistí,

že mraky nejsou koncem,

jen tkaninou děje,

a světlo si najde cestu přes listí.
přidáno 23.06.2025 - 13:13
Dandy : děkuji za hezká slova, oba jste to vystihli.
přidáno 23.06.2025 - 11:52
Jak kráčí den ami sním.
V ozvěnách ticha.
Pěkné vyjadření očistného deště.
A konec je bezva.
přidáno 23.06.2025 - 09:44
Mlčeti Zlato : ano krásně výstižné, více bouří bylo by třeba ...
přidáno 23.06.2025 - 09:41
Mraky a pročištěný vzduch. Teď po bouři v podhradí je lahodný čas a magie se odkládá na večer...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stověžatá Praha : trvalý odkaz

Následující deník autora : Prázdniny u babičky
Předchozí deník autora : Bez pokory tvář je dutá

» nováčci
lelas, robynson
» narozeniny
klea-star [16], Jamellie [12], Rose [12]
» řekli o sobě
Meluzina řekla o loner :
Myslím, že kvůli muži, který dokáže napsat takovou poezii stojí ženě za to obléct jen lehkou krajku a roztančit jeho představivost. :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming