Overthink

Koukal jsi se nedávno na příběhy na instáči?
Dokonalý životy lidí, uvazaný kytičky, luxusní večeře, nádhernej výlet..
Proč ti to připadá malicherný Míro? Vždyť je to hezký.
Asi mi to prostě nedává smysl. Moje mysl mi říká, že je za životem něco víc, že u života je tady a teď. Víš, teď jsem doma sám, je mi vlastně dobře. Přicházím pomalu kvůli mému vyhoření o práci, nebaví mě, lidé mi říkají snaž se víc, ale já nechci. Poslední dobou jsem neměl ani chuť vstát z postele. Moje předchozí vztahy byly jedna velká tragédie, neuměl jsem být autentický, neuměl říkat ne a nakonec mě to vždy dohnalo někam, kde jsem to nebyl já. Do toho jsem teda vzal práci, povýšení, kde mě to už úplně semlelo, kde mám kolegu, se kterým si nerozumím, bydlím ještě s bývalou, kvůli mému upnutí na živé tvory a kvůli nějaké odpovědnosti.
Žiju život v napětí, unavený, nalomený, ale je to vlastně požehnání, které bolí.
Každopádně jsem tu teď sám. Je mi dobře, najednou se koukám na ty příběhy a říkám si.. co to kurva všechno je? Má tohle smysl? Tohle přináší radost? Vlastně jsem byl stejnej. Vlastně jsem taky chodil do restaurací a fotil si ten obrovskej burger s nesmyslným množstvím hranolek než jsem ho sežral a pak si dal fotku na Insta jak jsem po tréningu v posilce.
Ale nedává to smysl. Když jsi na svém temném místě, v tichu, nemáš jistotu v ničem, ztrácíš práci, ztrácíš jistotu i půdu pod nohama, i když by mohlo být ještě hůř, nedává to smysl. Stačí ti tma a ticho. Nechceš mluvit, nechceš nic, jen ticho, klid.
Myslím, že začne nová éra života. Nová éra nového Míry, který bude místo sbírání obdivu sbírat přítomnost. Už nebude dokonalý, ale bude autentický.