Mezi spánkem a bděním

Propojit saunu s divadlem, byl geniální tah. Do prdele s chřipkou, to byla od mého těla, hnusná sabotáž. Sabotáž anebo záchranná brzda? Těžko říct. Rozhodně tělo velí - musíš zpomalit. Rozvířilo se to. I diky tobě ...i když možná ani ty by ses nemohl stát, kdybych na ně neměla zlost, co si řekla a dost. To nemohli ocenit mě aspoň kytkou?! Asi jsem se až moc naštvala. Znovu a znovu se učím být sama sebou a pak se začnu takhle přizpůsobovat? Nasrat. Nevím kolik hezkých chvil nám bude ještě přáno, než přijde krach, vím, že nyní i díky tobě, znovu začínám věřit, že má to smysl, své tělo čistit a detoxikovat ... zlost je vlastně smutek ... a ten je i v tobě, jak dlouho si s ní a když kamarádkám řekne 'že počítá s tím že zdrhneš s pošťačkou' - to hodně zamrzí ... já bych to, ale viděla tak, že i před kámoškami ma strach přiznat, že má strach, strach ze zklamání ... taky vnímám někde na okraji, anebo se možná pletu, že se cítí ohrožena, že do vašeho světa jsem přibyla já ...
Děkuji za dary, které z toho vzešly ... ruce, které umí dotyk dát, jazyk, který umí otvírat, chlouba, jenž se tyčí jenom pro mě ...
Vydrží? Nevydrží? No tak ať, než mi to ukradne Alzheimer, budu mít na co vzpomínat...