Smutná

Čas letí a já jsem smutná, čas běží a já mám méně sil. Nelítostný boj svádím denně, přesto nezoufám, mladě se cítím, mladě vypadám. Jen v pokračování rodu strádám, chovat, učit, lásku dávat, toť úděl ženy. Nyní ještě skotačit mohu, nuž za pár let, za pár let já sama budu, koho budu učit, jak chodí tento svět.

Proč žena, co mít nechce – má a žena co si přeje - nedostává, proč ta chytrá a spořivá - strádá a hloupá a zadlužená - děti rodí dál a dál. Nerozumím ti světe, proč přání mi nesplníš, já přeji si být ženou, jak má být.

Čas letí a já sem sama, však nebudu stará panna. Na světe je spoustu darů, přesto i několik zmarů. Těším se na tebe mé maličké, najdi si ke mně cestu, nevracej se zpátky k lesu. Otevřenou náruč pro Tebe mám, už nikdy nebudeš sám.