přidáno 30.04.2020
komentářů6
čteno942(8)
Čas letí a já jsem smutná, čas běží a já mám méně sil. Nelítostný boj svádím denně, přesto nezoufám, mladě se cítím, mladě vypadám. Jen v pokračování rodu strádám, chovat, učit, lásku dávat, toť úděl ženy. Nyní ještě skotačit mohu, nuž za pár let, za pár let já sama budu, koho budu učit, jak chodí tento svět.

Proč žena, co mít nechce – má a žena co si přeje - nedostává, proč ta chytrá a spořivá - strádá a hloupá a zadlužená - děti rodí dál a dál. Nerozumím ti světe, proč přání mi nesplníš, já přeji si být ženou, jak má být.

Čas letí a já sem sama, však nebudu stará panna. Na světe je spoustu darů, přesto i několik zmarů. Těším se na tebe mé maličké, najdi si ke mně cestu, nevracej se zpátky k lesu. Otevřenou náruč pro Tebe mám, už nikdy nebudeš sám.
přidáno 12.05.2020 - 13:05
Rosa: přesně tak, ale vnitřní pocity zvládáš mít pod kontrolou jen po určitou dobu :)
přidáno 12.05.2020 - 09:21
Někdy se věci stanou... když na nich moc nelpíme :) Je to těžké, ale funguje to až bolestně dobře.
přidáno 03.05.2020 - 22:27
slavek: děkuji, přesně tak: Naděje umírá poslední
přidáno 03.05.2020 - 22:26
patrik: Také přeji tedy hodně štěstí ☺
přidáno 02.05.2020 - 18:33
uživatel smazán
i ve slovu beznaděj je naděj, taky jsem sám, ale nezoufám
přidáno 01.05.2020 - 23:00
Hezké, smutné. Ale na konci je cítit naděj...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Smutná : trvalý odkaz


Předchozí deník autora : Prvního března

» narozeniny
Martinasso [17], D.W.B. [14], Stin [13], Pittore [11], Warp [7], Poezie anonymity [6]
» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :
Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming