30.10.2019
 2
 1293(15)
sedím tu sama s nahými peřinami
ostrůvek světla
věcí v králíkárně noci
měsíc nad kaplí a paneláky
a každá písnička je o nás a
nevím co ti říct protože
chci jen slyšet jak dýcháš
chci být s tebou tvorem zvaným láska
sedím tu s nahými peřinami
peru své jediné povlečení abys až přijedeš
padla do vůně
schovávám věci do přihrádek
svařuju v sobě praskliny, utěsňuju slova
padají jako pivo do samoty
máme v sobě doly moje milá
hluboké tunely bez ozvěn kde
něco nedoléhá
kde kape voda

přitáhni si mě jako draka na špagátku
než se dotknu drátů.
 20.02.2020 10:30
 jo_
tve basne jsou jak divadelni predstaveni, co vyvolava sirokou skalu emoci.. a kdyz skonci, sedis prispendlena k sedacce a v usich ti pulzuje kazde slovo.. trva to dlouho, nez se to ohlusujici ticho zklidni.. a pak chces to predstaveni videt znovu a znovu a tesis se na pokracovani a vyhlizis ho a... vubec.. ten konec je nejvic! je to... tak.. tak.. nezne krasny.. chybi mi tve basne..
 08.12.2019 12:49
Dobrýýýýý

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.