Vypisování se... Nevkladam to kvuli kritice.. pokud se nelibi a mate pocit ze to sem nepatri, chapu. Ale je to muj deník. Preci jen. :)
přidáno 21.02.2019
komentářů3
čteno74(9)
Jak lehky je ublizit, kdyz cloveka znate .. rict mu veci, ktery se ho dotknou, vite kam udeřit, vite, kam namířit a zasáhnout. Rány slovy jsou uplne stejný, jako rány do obličeje, rány fyzicky.. a to vam tak nejak, muze zkazit uplne cely rano. Díváte se na milovanýho cloveka a říkáte si.. tak takhle to bude? Timhle směrem se posouvá ten krasnej vztah, kterej byl plnej pochopeni? Díváte se otravenou tvar, odstrkava vas a řve na vas nech me bejt, nejsi normalni, opravdu. Ale to je vlastne pravda, jak bys mohla bejt normalni. Stojíte. Nemluvite. Nevite jestli brecet nebo si sbalit veci a odejit. Tak lehky to je. Sbalit si veci a odejit. Beze slov. A vedet, ze ublizite sobe a ji, jeste vic, nez kdyby jste rikaly tisíc otravenych slov. Neuvedomi si, ze vam prave ublizila a mozna ji to ani nezajima. Je dotcena. Je smutna. Nechce vas vubec vedle sebe. Jste nic. Jste jen blazen, nejste najednou clovek, kteryho jeste vcera milovala. V tuhle chvili by bylo asi jedno, co uděláte. Budete vy ti špatní. Vzdycky. Vy se nechovate normalne.

Najednou ta laska neni nikde. Nezůstala ani pod polstarem. Neni v objeti. Neni v jejich ocich a uz vubec v jejich slovech. Stoji pred vama uplne nekdo cizi, koho neznáte, koho nechcete znat, protoze tuhle osobu nemilujete. Nemilujete tu holku, co vas od sebe odstrčila a rekla vam, ze vlastne nejsi normalni nech me bejt, jen sem Te nechala jeden den samotnou doma. Jak bych nemohla vypadat jako posedlej blazen, kdyz me clovek do tyhle pozice stavi, ze? Jak bych nemohla vypadat jako magor, kterej s ni neustale chce bejt, na kazdym kroku, prilepenej a mit přehled, jak bych nemohla byt nazvaná bláznem a jak bych se nemohla chovat bláznivě, kdyz vas z toho clovek vlastne obvini. Kdyz se na to kdokoliv podívá tak, jakoze semnou nebyla jeden vecer a ja byla nasrana, kazdej me bude mit za psychopata. Je lehci, zaútočit na cloveka a nemit a nechtit zadny pochopeni a udelat si zaver svuj, nez ho vyslechnout. Delame to vsichni. Nejen ona. Pritom nam vsem jde jen o princip, kdyz si neco domluvim, tak to taky normalne zrusim, ne ze se na tebe vykaslu, protoze ses prece moje holka a k Tobe si to asi dovolit muzu, proroze jsem s tebou porad a jeden vecer Te nezabije? Mate pravdu. Vazne by me nezabil jeden vecer. Ani dva. A ani tri. Stejne jakoby nezabilo ji, kdyby vam dala, budu celej vecer s nekym jinym, necekej na me. Neprijdu. Domluv si neco jinyho. Vy automaticky mate brat v potaz ze jdu na chvili s nekym jinym, znamena nebudu celej vecer doma a mate automaticky pocitat s tim, ze nas vas dneska cas mit nebude. Tak se neposerte. Vidíte ty mezery v komunikaci? Vyplní je vubec nekdy nekdo a je mozny, aby se dva lidi domluvili v pohode bez hádek? Je mozny, aby nejakej vztah, fungoval na 100% ? Verila jsem na tyhle lasky. Vzdycky jsem si rikala, jak my dve budeme jiny ale jsme stejny jako vsichni. Snazime se udržovat nasi lasku a travime spolu veskerej cas. Chováme se k sobe hezky, kdyz chceme. Jsme laskaví. Mame pochopeni. Najde se objeti i laska po ranu. Po roce vztahu, si porad dokážete rict veci, ktery na zacatku. Jste za to tak vděčný. Vsechno je zality sluncem. Milujete ji. Jak nic jinyho na svete. Kazdej jeji usmev ( ma jich tolik) vam tvoří usmev, jeji teplo, oci, laska, slova, vas hladi. Je to jako kočka co vam vrni na kline. Ta laska a i ona.
Jenze v tomhle vsem, co je zality sluncem, taky vsechno dobre funguje. Nedostanete se do zadnyho konfliktu, takze nemate ani sanci resit, ze pak konflikt resit neumíte. A kdyz pred vámi je, neumíte se mu postavit. Vubec. Proste je. Hazite na sebe špínu. Branite sami sebe a pochopeni? To se najednou ztratilo uplne po ceste. Stojíte pred necim, s cim si nevite rady. Neumíte s tim pracovat. Jediny co umíte je bejt na sebe hnusny. Umíte se odstrcit. Umíte spolu najednou nemluvit stejne, jako kdyz spolu mluvit umíte. A najednou vam nic nedava smysl. Co se bude dít, az bude neco horsiho? Postavíte se k tomu stejne a kazdej z nas bude delat jen to co umi? Odejit, nemluvit, bejt zlej. Nebo brecet, bejt zklamanej, mit pocit ze jsme na druhym miste .. vzdycky se budeme cejtit nejak divne. Jakoby nam neco chybelo. Jakoby nam scházel kus. Ona vam neda to, co chcete a uz vubec, kdyz řeknete, ze vam tohle chybi. Neda vam tu lasku, na ktery jste závislí uz nejakych par mesicu, protoze jste si den pred tim dovolili rict, at si s vama neco nedomlouva kdyz to nedodrží. Cejti se dotcena, protoze sla po dlouhy dobe s nekym jinym ven. A bude se obhajovat jen tim, ze je porad s vama. Neuvidí vas pohled na vec. Ani nechce. Mozna se cejti v kleci. Mozna ji veci dusi. Mozna s vama neni stastna. Říkáte si. Najednou lezite sami v posteli, díváte se do stropu a říkáte si, co jste udělali, cejtite se, jako kdyby jste prave přišli z večírku kde jste byli nevěrný sobe a i ji. Chova se k vam tak. Chova se k vam, jako kdyby jste ji podvedli. Jako kdyby jste se dotkli ty maly, citlivy duse, pod tim vsim, pod tou slupkou, která vypada tak drsne. Mozna jo. Mozna jste se dotkly. A mozna jste pro ni meli mit vetsi pochopeni a zacne koloběh ze o sobe pochybujete... udelala jsem veci spravne? Rekla jsem neco tak hroznyho? Pri tom se dostanete k tomu, ze uplne pochybujete o sobe. Pochybujete o tom, co jste napsali, nebo rekli, začnete mit strach, říkáte si, ze jste mohli byt vic v klidu. Začnete pochybovat sami o sobe, o svych krocích, omlouváme se a nejednou nase slova ztrácí uplne vyznam, rekli jsme veci zbytecne, druheho urazili, nebo se ho dotkli... vzali by jste zpatky vsechno, i ten celej princip, ze stacilo poslat blbou zpravu NEBUDU MIT NA TEBE DNES CAS, MILACKU. Karate sami sebe, ze by jste nemeli tolik lpet na tom, at vam da vedet s nechat ji delat co si chce, jenze to jaksi nejde dohromady s tim, ze i vy mate svuj cas, svoji hodnotu. Stojíte na rozcestí, kdy by jste kvuli lasce, přehlídli snad vsechno, hned po tom, co vas neco vytočí .. a zaroven stojíte na rozcestí pred tim, ze je normalni dat vedet kdyz mame vetsinu casu, telefon v ruce. Kvuli dobe, v jaky se nacházíme jsme vsichni na vsechny naštvaný kvuli tomu a tomu, nedal si vedet nedala si vedet, nebo dala si vedet az moc ... driv asi byli šťastnější, i kdyz neprisel druhej v den a cas, ale hlavne ze se vrátil domu..
Hledáme neustale chyby, na sobe, na druhych, v sobe, v druhych, snazime se přizpůsobit, najit si svy tempicko, jenze jsme tak nejak porad vic hluboko. Hluboko pod hladinou. A kdyz se nadechneme, kdyz vykoukneme obcas z ulity, z bubliny lasky, co je zalita sluncem .. nemusi se nam pravda reality, vzdycky libit.

Nemusi..

přidáno 08.03.2019 - 23:28
Kam se podeje ta láska? Ptam se téměř denně. V okamžiku konfliktu jako by nikdy nebyla.....ale pokud se vrátí, má to smysl.
I přesto, že me mrzí Tvé dilema, cítím úlevu, že tyto myšlenkové pochody nebrazdi jen mou lebku.
přidáno 21.02.2019 - 08:36
jo_: A správný clovek se pozna podle ceho? Vzdycky mam měřítko ze kazdy mame neco za sebou proto treba zrovna nerozumi.. to pochopeni prijde prece jen vzdycky .. obcas ale ut ve chvili, kdy uz ho vlastne clovek ani tolik nepotřebuje, protoze se s tim smířil, srovnal.... nechal to radeji bejt... ze jsi reagovala, mi vubec nevadi. Dekuju
přidáno 21.02.2019 - 08:09
"Je lehci, zaútočit na cloveka a nemit a nechtit zadny pochopeni.." z tohohle zamrazilo, jak je to bolestně pravdivé.. btw. pokud jednáš od srdce, nemůže to být nikdy špatně.. a pokud to ten druhý nechápe, tak to není ten "správný" člověk.. omluva za moji potřebu reagovat a napsat těch pár slov..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Budu tiše : trvalý odkaz


Předchozí zápisek autora : Třikrát zlomený

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku