Nostalgický písňový text...
přidáno 13.02.2018
komentářů2
čteno1152(4)
Ve vlasech už jen stříbro mám,
snad od paprsků měsíčních,
občas si s verši zahrávám,
rád budím úsměv na rtech tvých.

A mívám pocit fiktivní,
že cítím dotek dlaní tvých,
srdce tvé rolničkou mi zní,
zas hladíš mne, slyším tvůj smích...

Je krásné o očích si snít,
v nichž duše tvá se odráží,
na chvíli chtěl bych s tebou být
na onom snovém nádraží,

odkud vlak touhy vyráží
do země přání splněných,
kde láska není závaží
a smutky shoří jako vích...
přidáno 14.02.2018 - 13:06
korálek: Díky! Jsem rád, že se ti to líbí. Je to takovej vzpomínkovej cajdák jako z dob Nealkoholické vinárny U pavouka...A ty se psaly tak, aby se v nich každá našla. O tom, na koho autor při psaní skutečně myslel, se svět nedozvěděl...:-)
přidáno 14.02.2018 - 00:32
Hezké, procítěné , ač pro mě není , cítím to duše souznění ...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ve vlasech už jen stříbro mám... : trvalý odkaz

Následující deník autora : Hřích, který poznamenal svět...
Předchozí deník autora : Zůstanu svůj...

» narozeniny
Caracol [18], nina [17], Dzany [17], GULI [15], RashaNaamah [14], Jakar [13], Nokturna [10], funebráci [9], utajená [1], baldcock [1], kuballist [1]
» řekli o sobě
mannaz řekla o Singularis :
Velice originální autor. S precizně napsanou prózou. Tvoří vlastní svět, který je opravdu jediněčný a stojí za to do něj vstoupit.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming