báseň má zůstat nezraněna v nás

nikdo ještě nevymyslel báseň
poraněné poezii
mučené jedovatými ústy pisálků
bodané hroty per

já se raději oddám básním celý
za všechno jejich utrpení
opřete mě mrtvého o ovocný strom

bude to daň za pohlazení
za náhodně zatažené drápky
mých krutých veršů
protože
někteří jí už utrhali křídla
do kterých nasypali tabák
a jiní doufají
že alespoň na chvíli se pousměje

strom mě pak
samou láskou k nenapsaný básni
postupně umačká

kosti roznesou škůdci
ty lišky podšitý
a ve květech bude vonět rým

jednou sad uzraje
můj náhrobek v něm
začne tolik šumět čekající sladkostí
že někdo přijde
shrne mý poslední verše na hromadu
a to co vypálí
bude jedna báseň

každej, kdo ochutná
si vzpomene
třeba na první hezký políbení
slunečný odpoledne v trávě
nebo mlčenlivou vánici za oknem
a nenapíše o tom nic

tak to má být
báseň má zůstat nezraněna v nás