ZNOVU.

Zapomněla jsem,jaké to je
trpět existenční krizí.
Otáčet se za minulostí
přetvářet se.
Aby nic nezjistili
moji milí.

Věci prosté ač nesrozumitelné?
povězte mi,
proč mne trápíte?
Nic nezvládnu.Nic neumím.
Kdo mě z této pasti vyloví?

Noc,
konfrontace se smrtí.
Mé trápení mne už nebolí.
Venku mlha,ztrácím se.
Je to škoda, znovuobjevení se trvá léta.

Silná bohužel nejsem,cigaretu neudržím.
Třepu se, tak tak vidím.
Duše křehká praská,jako porcelán,
pozor nikdo nedává,
až poté lepící pásku podává.

Venku den.
Ve mně noc.
Zatím oknem utíkají lidé,
živá zrcadla,
pryč od světa.

Na hvězdné obloze,
v bludném kruhu se točí
strnulé tváře.
A já uprostřed tančím si,
doufám v jasnější záře.

Má hlava,mraveniště slov.