|
Bez rýmu... bez řádu... prostě jen tak... ... Stejně jsou pocity bez pravidel...
 30.05.2008 1 1468(9) |
...Sama...
Prázdnota uvnitř, prázdnota venku...
A přesto tu něco je...
Uvnitř, i venku...
Je to blízko, témeř na dosah...
A přesto - tak vzdálené...
Vítr vane...
Listí v korunách stromů šeptá a tančí...
Hladina jezírek se čeří...
Šosy kabátů, pramínky vlasů...
Tančí s větrem, v jeho rytmu...
Ne však ty mé, ne ty mé...
Dlaň směřuje ke tváři...
Jemný a láskyplný dotyk...
Tolik citu, tolik lásky...
Hladí jemnou a svěží pleť...
Ne však tu mou, ne tu mou...
Prázdnota uvnitř, prázdnota venku...
A přesto tu něco je...
Uvnitř, i venku...
Je to blízko, témeř na dosah...
A přesto - tak vzdálené...
Vítr vane...
Listí v korunách stromů šeptá a tančí...
Hladina jezírek se čeří...
Šosy kabátů, pramínky vlasů...
Tančí s větrem, v jeho rytmu...
Ne však ty mé, ne ty mé...
Dlaň směřuje ke tváři...
Jemný a láskyplný dotyk...
Tolik citu, tolik lásky...
Hladí jemnou a svěží pleť...
Ne však tu mou, ne tu mou...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
...Sama... : trvalý odkaz
Následující deník autora : Riverka (Řeka)
Předchozí deník autora : K angličtině...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
