experiment

Napadají mě hned dvě dějové linky. V té první vidím básníkovu strastiplnou pouť za nalezením inspirace k napsání dobrého díla. Někdy je potřeba skutečně si něčím pořádným projít, aby vzniklo mimořádné a poutavé dílo... A v té druhé zase naopak to, že múza není holka na zavolání a paradoxně někdy přichází právě tehdy, když na ni nemyslí. A v obou případech je v tom velký kus pravdy. ;-)
Líbí se mi, jak jsi to napsala. :-)

casa.de.locos: Možná nějaké odbojné domorodé kmeny z Wind, Sand and Stars.

Singularis: Ono to původně bylo myšleno tak, že ten vyrvaný jazyk patřil té múze, která uprostřed poušti čeká na další oběť, která nepřijde, protože už nezbývají básníci, ale vzhledem k umístění verše je to takové nejasné. Nicméně i tvá interpretace je zajímavý příběh - kdo vyrval jazyk básníkovi?

Hm... připadá mi, že se tam prolíná několik významových a situačních rovin: bar s alkoholem, poušť s tekutými písky, mrtvý básník s vyrvaným jazykem uprostřed koster vůdců karavan. Vzhledem k tomu, že karavany často putují přes poušť, považuji za možné tyto dvě roviny sloučit. Tím se dostávám k situaci, kdy múza v baru čeká na básníka, který byl zatím zabit v poušti a byl mu vyrván jazyk (což znamená, že se múza nedočká). Je toto zamýšlené sdělení básně?

múza jako bludička... to je dobrý!

loveit