Nic není jako dřív...

puero: Jj, např. Siciliánky ve filmech mají temperament v krvi, pod nosem knírek a v srdci vášeň ! :-)
Já ovšem myslím, že znalec by z toho, čemu dáváme přednost /a že se někdy dost lišíme") usuzoval na nějaké naše skryté zdravotní problémy a měl by pravdu. Každý orgán má totiž svoji frekvenci, na které rezonuje a tńy příslušné výšky, síly i zaarvení jej mohou harmonizovat...

Na tom něco bude. Jednak se v hlase odráží hormonální koncentrace a u hlubokého hlasu má člověk zcela opravněně právo předpokládat, že nade rty se patrně bude dotyčná snažit zakrýt rostoucí knírek, jednak se v hlase projevuje - nehledě na obsah slov - inteligence. Samostatnou kapitolou je pak smích.

A věříš taky jako Karel Plíhal ve filmu Rok ďábla, že každý má svoji melodii a někteří lidé jsou schopni ji vnímat stejně jako auru? On tu hudbu z nich vyzařující prýslyšell...
Ano, pokud jde o hlasový projev, také podvědomě rozlišuji různé nuance a mám libé či méně libé pocity a často se změní i první dojem na dotyčnou...A i když člověk nenápadně i do toho dekoltu mrkne, přece jen celkový dojem pocitu harmonie či z disharmonie z celkové množiny dívčích tvarů je důležitější, tedy aspoň pro mne, než jednotlivé separované detaily, ač se i mé oko třeba rádio potěší...Proč zapírat? :-)

Já se jako poeta snažím nedívat do výstřihu. Mám ovšem výhodu - zánět spojivek a můžu se vymluvit, nebo prostě zavřít oči úplně a sledovat tóninu v níž dotyčná mluví. Z ní dekóduji co bych jinak musel dekódovat z výstřihu. Huhu.

Vážně? Jaký jsem to nevšímavý tvor! Jako poeta spíše hledím do očí a skrze ně zkoumám nezměrné hlubiny duše...:-)

Má třináctky.

Až bude mít čtyřicítky, bude to vážnější.