K-a-r-a-m-a-z-o-v-i

Čestmír Kopecký mi zavolal, jestli bych nechtěl vidět nový film Petra Zelenky Karamazovi – abych pak o něm napsal do brožurky. Tak jsem šel. V kině Evald ve čtyři hodiny ráno vprostřed února to bylo, na Národní třídě pableskoval úsvit, tramvaje jezdily prázdné a tiché, ryby v lahůdkářství dívaly se mrtvýma očima. Hradčany opalizovaly modře a špičatě – ptáci padali k zemi bez udání důvodu. Před kinem mě čekala nějaká paní, pozdravila plaše, odemkla čtvery dveře – uvedla do úplně prázdného sálu. Udělala se tma – a pak to začalo. Autobus jel Polskem snaživě a jaře, Radek Holub dojemný byl a zábavný, Jan Kolařík vyholený a ostrý, Ivan Trojan vypadal jako učitel angličtiny – a šla z něho záře. Hodiny tikaly teskně, příběh se prokousával expozicí, tiše bylo v kině Evald. Myslel jsem na film, na producenta Kopeckého jsem myslel a na mou ženu, že právě vstala v pokoji s červenou střechou, vaří si čaj, chce se mi dovolat, já to ale neberu, dívám se na Národní třídě na to, jak herci Dejvického divadla na zájezdu do Krakova odhodlávají se říct, že Bůh není.
Pak to ale řekl Ivan Karamazov – a mně se najednou plakat chtělo a kousl jsem se do rtu a prokousl si ret a kousl se až k masu. Ivan se ptal, proč je hanebnost dovolena a proč mají trpět nevinní, a já – najednou bez dechu – to sdílel. Když Ivan se pak království tohoto zřekl, požádal vrátit vstupenku – najednou zase v českém filmu někdo říkal něco, co bylo důležité nezapomenout. To, co děláte, je krásné, řekl pán s teskným pohledem hercům českého divadla na výletu v Polsku – a já jsem se bál o něho a pro něho. Pak řekl prosím, hrajte dál – a já si to přál taky, chtěl to vidět do konce. Jak Bůh v oblaku cigaretového dýmu hraje na klavír, zatímco herec Trojan plivnul na papeže – a v kině Evald začalo pršet, déšť stékal po stěnách, táhlo k šesté ráno a Praha se chystala natřít milion rohlíků čerstvým máslem, voda stoupala ke kotníkům a já najednou s obrovskou silou pocítil potřebu v něco věřit uprostřed února. Tak proto je myslím dobré tenhle film vidět. Je nám zapotřebí. A taky kvůli Igoru Chmelovi v roli Ivana Karamazova.

Vladimír Morávek, 19.února 2008