abych nezapomnela cestinu
 14.09.2015
 2
 969(6)
Kapicky deste navlecene na vresu
nad hlavou cizi oblaka, ve vzduchu visi dech
na kridlech vetru pryc te odnesu
volaji vrany na stromech

kapicky deste navlesene na vresu
a po kolena mokry mech
mraky jsou temne jako pinta guinessu
kricim, vsak nikdo na doslech

kapicky deste navlecene na vresu
kulicky modliteb na ruzenci, septane zas a znova
nebe nade mnou mizi bez hlesu
vsak k cemu mrtvole jsou slova?
 23.09.2015 10:26
Singularis: nedostatek klávesnice. až dneska se mi povedlo připojit svůj noťas ke školní wifi a anglická klávesnice prostě diakritiku nemá.
 16.09.2015 11:15
Možná jednoduchá, ale podle mě přesto velice vydařená báseň. Evokuje mi melancholickou atmosféru sychravé přírody. Vřesoviště, bažiny, dávného pohřebiště...

Chválím záměr nezapomenout češtinu. Je to opravdu reálné nebezpečí - já zase neustále zapomínám angličtinu právě proto, že jí s nikým nemluvím.

Mimochodem, absence diakritiky je umělecký záměr, nebo nedostatek klávesnice?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.