Lakomcův dotaz v chatu ohledně jeho rozepsaného dílka mi připomněl vlastní úlet na podobné téma...
přidáno 19.08.2015
komentářů4
čteno1021(6)
Prolog:

Není vždycky posvícení,
na hostině pohřební,
ani básník vesel není,
z jeho veršů smutek zní...

*****************************************************

Hladíme Štěstí proti srsti,
smůla je naším osudem,
hloubíme si rov v ztvrdlé prsti,
v němž skryjem se, až nebudem.

Urna popelem naplněná,
konzerva nesplněných snů,
touha v Nicotě rozpuštěná,
memento promarněných dnů.

Nepoznáš, co byl muž - co žena,
zbylo jen šepotavé nic,
naděje nikdy nesplněná,
blikavý nářek hrobních svic...

Co naplat! Karmou zatíženi
jsme ze životů minulých,
snad v příštím se náš úděl změní,
poznáme opět šťastný smích.
přidáno 01.04.2017 - 19:46
PrimaDen: Takový už i život občas bývá! A miluji šťastné konce nebo alespoň naději...:-P
přidáno 02.09.2015 - 14:29
jo až lehce depreso-....ten konec je fajn:))
přidáno 21.08.2015 - 19:47
Lenča: Tak to jsem rád, že se líbí! Vítám Tě po dlouhém čase opět na svých stránkách. Rád Tě tu vidím...:-)
přidáno 21.08.2015 - 18:26
Tak ta se mi moooc líbí - lehce depresivní, dekadentní... A dokonalý konec dle mého gusta :D

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hladíme štěstí proti srsti : trvalý odkaz

Následující deník autora : Dívám se tiše na nebe...
Předchozí deník autora : Brouzdáme bosky ztichlým parkem...

» narozeniny
Vladan [13], marinka [9], Gabriela Malá [1]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming