|
Tohle jsem napsala někdy kolem patnácti...
 23.03.2015 2 1626(8) |
Já tenkrát snila jsem
o lásce opravdové,
o té, co prý hory přenáší.
Však to, co jsem hledala,
bylo příliš snové,
nový den každý sen
navěky odnáší.
Tak měla jsem jen to své
vlastní nebe
a nic jiného neviděla...
Náhle jsem zaslechla
zavolat Tebe
ta slova, jež zachránit mě chtěla.
Ale já...
...nechci žádná slova,
nechci trpět znova,
láska je příliš krásná
k vyslovení,
ne slova, to ona všechno
změní...
Podals mi své ruce
a já bez ptaní
našla v nich tvé srdce
a vzala je do dlaní.
A měli jsme lásku -
- jen ty a já,
společně šeptali
slova osudná...
Žili jsme jen svoje tiché štěstí,
než přišla první vráska,
já dostala od života pěstí...
A kdo za to mohl?
Zase ta láska.
Jiné svěřils své srdce do dlaní,
co volá, křičí: "Miluji tě!"
Je jak malé, tvrdohlavé dítě.
Slova, slova, slova -
- na lhaní.
Ty jí věříš její lásku,
svět se s tebou rychle točí,
já nevydám ani hlásku,
za mě mluví moje oči.
Nechci žádná slova,
já nechci trpět znova,
má bolest je příliš krutá k vyslovení.
Zas je to láska,
kdo celý život mění.
Dává, bere,
hřeje, zebe...
...odcházím hledat
nové nebe.
o lásce opravdové,
o té, co prý hory přenáší.
Však to, co jsem hledala,
bylo příliš snové,
nový den každý sen
navěky odnáší.
Tak měla jsem jen to své
vlastní nebe
a nic jiného neviděla...
Náhle jsem zaslechla
zavolat Tebe
ta slova, jež zachránit mě chtěla.
Ale já...
...nechci žádná slova,
nechci trpět znova,
láska je příliš krásná
k vyslovení,
ne slova, to ona všechno
změní...
Podals mi své ruce
a já bez ptaní
našla v nich tvé srdce
a vzala je do dlaní.
A měli jsme lásku -
- jen ty a já,
společně šeptali
slova osudná...
Žili jsme jen svoje tiché štěstí,
než přišla první vráska,
já dostala od života pěstí...
A kdo za to mohl?
Zase ta láska.
Jiné svěřils své srdce do dlaní,
co volá, křičí: "Miluji tě!"
Je jak malé, tvrdohlavé dítě.
Slova, slova, slova -
- na lhaní.
Ty jí věříš její lásku,
svět se s tebou rychle točí,
já nevydám ani hlásku,
za mě mluví moje oči.
Nechci žádná slova,
já nechci trpět znova,
má bolest je příliš krutá k vyslovení.
Zas je to láska,
kdo celý život mění.
Dává, bere,
hřeje, zebe...
...odcházím hledat
nové nebe.
Láska beze slov : trvalý odkaz
Následující deník autora : Vnitřní partnerství
Předchozí deník autora : Miracle (Zázrak) - Queen
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
