|
Jednen stoletý výplod mé fantazie... No ani tak ne mé fantazie, jako mé temné minulosti:-) Někdo si to možná chtěl přečíst, tak tady to je:-) A to jsem říkala, že tyhle starý věci, napsaný v afektu, už vytahovat nebudu. No dobře, nikdy neříkej nikdy...
|
Sedím, jedu po kolejích,
co nevedou už nikam.
Sedím a tiše vzlykám
a přemýšlím stůj co stůj
tam vlastně jedu.
Tam někde vpředu
musí být přece domov můj.
Aspoň, že mám se vracet kam,
narozdíl odtud to tam znám
Ty čekej na ni klidně dál,
přijede dalším nočním vlakem,
já zatím zmizím za soumrakem,
aniž by ses jen trochu bál
- máš pravdu, už se nevrátím...
co nevedou už nikam.
Sedím a tiše vzlykám
a přemýšlím stůj co stůj
tam vlastně jedu.
Tam někde vpředu
musí být přece domov můj.
Aspoň, že mám se vracet kam,
narozdíl odtud to tam znám
Ty čekej na ni klidně dál,
přijede dalším nočním vlakem,
já zatím zmizím za soumrakem,
aniž by ses jen trochu bál
- máš pravdu, už se nevrátím...