|
|
Když jsem šla nedávno pozdě večer na autobus - bylo příjemně, teplo, už nemrholilo, jako celý den. Vzduch volněl vlkostí, zoranou půdou z polí všude okolo, umírajícím listím... tak zvlášně, lahodně, přesto v něm byl cítit nevyhnutelný zmar, spánek, temnota. V okolní tmě jsem si tu vůni mohla náležitě vychutnat.
Vzpomněla jsem si na hudbu, kterou jsem dlouho neposlouchala, a která je, stejně jako svět kolem, cítit podzimem...
Lake of tears - Forever Autum (1999)
Užijte si ho!