Klamu tělem...
 13.11.2014
 8
 1292(9)
Já v elementech slov
veršům svěřím své city,
splínům vykopu rov,
pak vzkřísím staré rity

a sladce velhávám se
v srdce dívek i paní,
jsem vemlouvavý zase,
jak růžové svítání,

mám poetickou duši,
vykouzlím pousmání
a málokdo jen tuší,
že srdce pláče v dlani

a za večerní rosy
v pelíšku sám lehávám,
kalný smutek mne kosí,
ač vesel tak se zdávám.

A když perutí soví
noc zkonejší mne k spaní,
přichází přelud snový
o krásném milování...
 20.11.2014 14:51
PrimaDen: Znáš mne zřejmě lépe než se znám já sám! ;-)
 20.11.2014 14:24
shane: vnímavej člověk vidí víc , než si myslíš:))
 20.11.2014 09:58
PrimaDen: Jak to můźeš vědět ? ;-)
 20.11.2014 08:46
neklameš tolik, jak si myslíš..je to tam znát......:-)
 19.11.2014 22:28
Olivka: Díky! Naději? A jakou?-$
 19.11.2014 21:00
Krásná. Vždy máme naději!
 13.11.2014 23:58
Severak: Dík...
;-)
 13.11.2014 23:46
pro to mám pochopení, taky občas tavím depky na teplotu 1000 stupňů a výsledek podávám jako básně ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.