|
Všechno je tak nějak jinak...
|
Bez rukou objímám Tě pouze,
líbám Tě bez dotyku rtů,
beze slov vyznávám Ti dlouze
Lásku svou, touhu prázdných dnů.
Blízko a přec na konci světa
jsi, ač tak něžně mámivá,
možná chybí ta jedna věta,
bych mohl Tvůj být, Ty zas má...
Srdce ve stejném rytmu buší,
proč tedy nyní dojem mám,
že k sobě navždy slepí, hluší
jsme a já sám si připadám?
Epilog:
Když dva, co se milovali, zapomenou na něžnosti,
zbyde smrti jen málo, co by jim vzala...
líbám Tě bez dotyku rtů,
beze slov vyznávám Ti dlouze
Lásku svou, touhu prázdných dnů.
Blízko a přec na konci světa
jsi, ač tak něžně mámivá,
možná chybí ta jedna věta,
bych mohl Tvůj být, Ty zas má...
Srdce ve stejném rytmu buší,
proč tedy nyní dojem mám,
že k sobě navždy slepí, hluší
jsme a já sám si připadám?
Epilog:
Když dva, co se milovali, zapomenou na něžnosti,
zbyde smrti jen málo, co by jim vzala...
Bez rukou objímám Tě pouze... : trvalý odkaz
Následující deník autora : Byl večer, nevím který Máj...
Předchozí deník autora : Toužíš

