|
...
|

kdo ví, ať napíše, proč jsem si připadala, jako by mi někdo na hodinu, týden, či snad měsíc odpojil přívod kyslíku... a nebo mě zavřel do bubliny naplněné heliem... proč si připadám tak trapně lehká... a proč se mi chce rouhat se bublinkovým vílám - jejich majetek tvoří akorát tak dřívko od zmrzliny oslintané malým dítětem...
proč mám náladu navléct se do šatů, který nemám... proč bych si chtěla hrát na princeznu a v noci utíkat do lesa - tančit na palouček s vílami... jestli by je ovšem nevyplašily naušnice z vlnitého plechu...."hlavně s tím proboha nechoď spát, nebo se podřežeš"..... ne, to fakt nemám v úmyslu... lítat v oblacích se dá i s tělem... s trochou tuků, cukrů a bílkovin... jo, a taky vody.... což takhle se nechat odpařit?? A pak se srazit na okně paneláku... koukat dovnitř skrz žaluzie... a doufat, že mě nesetře tvá máma v zápalu jarního úklidu...
proč mám tendence přepočítávat stále své ztráty a rudě podtrhovat červená čísla svých citových dluhů... přeplatky nikde... a proč se pořád ptám KDYBY... a CO BYS... a přitom ani nevěřím tomu, že umím počítat do těch třech měsíců... a jedné růže... nevěřím sedmikráskám ani ulhaným kopretinám... kterým padají vždycky ty nesprávné listy... nevěřím už ani těm desítkám čtyř, pěti i šestilístků, které jsem usušila... a které se právě teď drolí v některé z knih, které už pravděpodobně nikdy nevezmu do ruky... Je tolik knih, které bych chtěla číst... bohužel nemám nafukovací čas... trpělivost..... nic...
jetel čtyřlistý - hoch jistý, pěti - děti, šesti - štěstí?? Ale co sedmilístky?? Možná by to chtělo víru .... a nebo trochu soudnosti... a možná jenom to, abych už konečně přestala plácat a šla dělat něco užitečnýho :D
Jest to skvělé. Zkouším teď číst různé texty nahlas, a tento jde číst opravdu krásně. A přirovnání tu nejsou jen tak z nutnosti a principu, naopak harmonicky do všeho zapadají. Takže dobré.
Chápu tu část s KDYBY. Jinak je mi to celkově docela blízký, nebo mám aspoň ten dojem.
Krásný rozpoložení.:o) Dneska mám tak asi podobný pocity, tak ti hodně rozumím. Chtěla bych se vznášet na obláčku euforie... Ale je škaredě slunečno.:o) A na užitečný věci zapomeň, taky bych chtěla umět takhle plácat.;o)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Menší meditace : trvalý odkaz
Následující deník autora : Verše k usínání
Předchozí deník autora : To skryté pod hladinou
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Půlnočnice» řekli o sobě
shane řekl o Amelie M. :Drsná holka s něžnou duší, jejíž dílka čtu si rád, rozpláče, též touhou vzruší, dovede i rozesmát... ♥Prima človíček, který ví, co život obnáší a bere jej tak, jak přichází! Může mne jen těšit, že právě díky kdesi sdílenému odkazu na moji báseň "Když život nedá se už žít" zavítala mezi nás! Již mnohokrát mne inspirovala k zamyšlení nad věcmi, které mne doposud míjely a jindy ve mně probudila touhu k veršohraní! Jsem rád, že jsem ji poznal, je takovým milým oživením nejen tohoto portálku...:-)))

