Utéci

Jsem něco míň, když jsem nepoznal všechny hrůzy života???
Žiju si svůj poklidný nudný život, ve kterém se nic neděje.
Chybí mi něco?
Chyběj mi tvoje problémy.
Tvoje chyby,
Tvoje nedostatky,
neřešitelné problémy.
Chyběj mi sebevraždy mých známých.
Zatraceně.
Tohle už nikdy neříkej.
S adrenalinem čekáš na psychickou bolest.
S adrenalinem očekáváš, co se stane.
Doufáš, že se tvoje rodiče zabijou.
Proč?
Adrenalin, něco, co jsem nepoznal.
Nepoznal jsem smutek ze ztráty rodičů, jsem míň...
Tohle neříkej, jak ses opovážil!
Jen si vzpomeň jak ses cítil, když jediný člověk na kterém ti záleželo odcházel.
Adrenalin.
Těšil ses na loučení.
Zatraceně.
A pak sis užíval smutek.
Jediné tvoje štěstí byl Tvůj smutek.
Můj smutek.
Pořád jsem to já.
Těšíš se na to, že se stane něco, co změní tvůj zatraceně stabilní život.
Můžu si za to sám.
Já si můžu za to, že nic nedělám.
Když se dějí hrůzy chceme klid...
když je klid chceme hrůzy...
Ty ne?
Tak to ti závidím.
Přeci nechci válku, nechci smrt nevinných
Nechci ani aby někdo trpěl,
někdo jiný...
Já chci trpět!
Chci poznat víc!
Ty ne?
Závidím ti.
A přeci se bojím bolesti,
ale fyzické.
Psychická je...
...adrenalin
Neočekávané situace.
Neřešitelné situace.
Psychický nátlak.
problémy co nikdy neodpouští.
Když máš málo chceš víc.
Když máš moc, sníš o bídě,
o soběstačnosti, samostatnosti, svobodě.
Utéci.
Utéci do lesů, kopců a skal.
Postavit chatrč a žít
pod úrovní trvalé udržitelnosti.
Stejně to už nikdy nesrovnáš,
žil jsi už moc dlouho.
Utéci a žít.
Vydržel bys sám?
A vydrží někdo se mnou??
Člověk by se měl ale ptát jinak...
Vydržíte beze mě?
Teoreticky by totiž mělo být, koho se ptát...