|
{Olin Nejezchleba & Etc}
 10.07.2014 5 822(7) |
Tak jsem včera vydal druhé číslo časopisu Neslyšný kočkopes.
Nedlouho poté se mě zmocnily pochyby: Proč jsem se vlastně dal na psaní? Co z toho vlastně mám? Proč jsem se radši nestal politikem?
To se mi takhle občas stává - v záblescích mizérie nad sebou si říkám, jak by bylo skvělé být někým jiným, a přitom si neuvědomuju, jaká úskalí jsou v životech druhých lidí. Jo takový poslanec - často v parlamentu spí, ale na druhou stranu má v jednom dní tolik poznámek v kalendáři, kolik já nemám za dva týdny. Jeho roční program by mě zabil za měsíc.
Ale stejně bych si to někdy rád zkusil - být sportovcem, podvodníkem, generálním ředitelem českých drah, rybářem, filmovým režisérem, frontmanem rockové kapely, investigativním novinářem či detektivem, ale hlavně bych si rád zkusil být normálním člověkem…
A když teď nad tím tak přemýšlím, tak si vlastně všechno zkouším už nyní - ve svých povídkách. Konec básníka se nekoná. Nebude ze mě bufeťák.
21.10.2014 - 20:09Hm ... Je to fajn být hercem na papíře, no, ne ? A Ty máš návdavkem k tomu ještě status génia ;-) :-)
12.07.2014 - 09:05Také se mi stává, že bych chtěl být někdo jiný, i když možná na trochu jiné úrovni. To, co zmiňuješ, jsou v podstatě jen společenské role; i kdybys byl poslancem, uvnitř bys byl stále "sám sebou" - na takové úrovni si to "být někým jiným" můžeš v povídkách (či role-playingu) opravdu vyzkoušet, i když získat realistickou představu o jiné profesi je velmi obtížné (např. jak dobrou může mít prodavač párků v rohlíku představu o tom, jak tráví svůj pracovní čas programátor?), takže výsledek nemusí být vždy reálný.
Já bych si chtěl vyzkoušet i jiný charakter, jiné prožívání, jinou psychiku, být dočasně někým jiným i vnitřně, ale můj názor na to víceméně vyjadřuje úsek z epizody Ester Krejčí "Univerzální invence", kde Zorana snila o tom mít jiné tělo:
----
ESTER KREJČÍ: (Zavzpomíná.) Kdysi jsem měla podobný sen. Když jsem přečetla Newtonův mozek od Jakuba Arbese, přála jsem si mít mužský mozek, aby moje emocionální stavy a tělesné pocity neměly takový vliv na moje chování a rozhodování se. Ale dospěla jsem k názoru, že je-li taková touha nenaplnitelná, spíše škodí než prospívá. Byla jsem pak nešťastná, protože jsem toužila po něčem, čeho jsem nemohla dosáhnout, a bránilo mi to vidět možnosti, jak být šťastná taková, jaká jsem.
ZORANA: Představovat si něco krásného je příjemné. Podle mě není špatné snít. Ani když se sny nenaplní. Ale děkuji, že se mi snažíte poradit.
ESTER KREJČÍ: V pořádku. Vážím si vaší snahy mít na věc vlastní názor.
----
Mohlo by být zajímavé být na měsíc např. Vulkáncem (ze Star Treku), "zcela normálním" mužem či "zcela normální" ženou; starým člověkem, který má život za sebou a rozeznává chyby, které v něm udělal; nebo naopak dítětem v mateřské školce, které si rozvíjí svoje první sociální dovednosti. Není však dobré úvahami na toto téma trávit mnoho času, protože to pak člověku brání vidět možnosti, jak být šťastný v jeho aktuálním stavu a roli. (Navíc při psaní o takových výrazně odlišných postavách autor/ka naráží na svoje limity, o kterých píše kmotrov.)
Já bych si chtěl vyzkoušet i jiný charakter, jiné prožívání, jinou psychiku, být dočasně někým jiným i vnitřně, ale můj názor na to víceméně vyjadřuje úsek z epizody Ester Krejčí "Univerzální invence", kde Zorana snila o tom mít jiné tělo:
----
ESTER KREJČÍ: (Zavzpomíná.) Kdysi jsem měla podobný sen. Když jsem přečetla Newtonův mozek od Jakuba Arbese, přála jsem si mít mužský mozek, aby moje emocionální stavy a tělesné pocity neměly takový vliv na moje chování a rozhodování se. Ale dospěla jsem k názoru, že je-li taková touha nenaplnitelná, spíše škodí než prospívá. Byla jsem pak nešťastná, protože jsem toužila po něčem, čeho jsem nemohla dosáhnout, a bránilo mi to vidět možnosti, jak být šťastná taková, jaká jsem.
ZORANA: Představovat si něco krásného je příjemné. Podle mě není špatné snít. Ani když se sny nenaplní. Ale děkuji, že se mi snažíte poradit.
ESTER KREJČÍ: V pořádku. Vážím si vaší snahy mít na věc vlastní názor.
----
Mohlo by být zajímavé být na měsíc např. Vulkáncem (ze Star Treku), "zcela normálním" mužem či "zcela normální" ženou; starým člověkem, který má život za sebou a rozeznává chyby, které v něm udělal; nebo naopak dítětem v mateřské školce, které si rozvíjí svoje první sociální dovednosti. Není však dobré úvahami na toto téma trávit mnoho času, protože to pak člověku brání vidět možnosti, jak být šťastný v jeho aktuálním stavu a roli. (Navíc při psaní o takových výrazně odlišných postavách autor/ka naráží na svoje limity, o kterých píše kmotrov.)
11.07.2014 - 12:06Severak: To není pravda, pokud to dokážeš, jsi literární autor. Umíš něco, co nedokáže žádná postava, do které se stylizuješ.
10.07.2014 - 23:05kmotrov: dobře udělal, že se dal na bigbít. Můžu být vším, ale zárověň jsem pak ničím.
10.07.2014 - 20:08Olin měl šmidlat ve filharmonii ve Zlíně na čelo, vybral si místo toho bigbít. Taky bych si vybral muziku, kdybych na něco uměl hrát. Tím se dostávám k limitům. Do jisté míry je můžeš ve svých povídkách bořit, laik to nepozná, odborník bude kroutit hlavou, to ale kroutí i u děl velkých spisovatelů.
Máš pravdu můžeš být vším.
Máš pravdu můžeš být vším.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Konec básníka : trvalý odkaz
Následující deník autora : Podél řeky
Předchozí deník autora : Stalker
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Dandik» narozeniny
Claire [15], raDan [10], Zdenička [10], darknessBara [9], KristynaKlimova [9], NoName [6], LudvíkRoiSoleil [3], Romuska777 [1]» řekli o sobě
Yana řekla o Sucháč :Realista, který se občas toulá v oblacích ( to je to první co mě napadne ). Vnímám, že má jasno, ale přesto tomu občas uniká a je mu dobře v tom rozervaném světě básníků, muzikantů, bohémů, a to se mi líbí. Vnímám, že stojí nohama pevně na zemi, ale rád se od země odpoutá. Píše básničky plné radosti ze života, z lásky, z lásky a obdivu k ženám. Ví své a když se občas přežene mráček, brzy ho nahradí sluníčko. A ještě si cením toho, že dokáže pochválit, povzbudit, ale i taktně zkritizovat. Sakra co napsat negativního??? Asi jen to, že ho vlastně vůbec neznám...
