padací most nad příkopem pod širokou zdí

Jedou jako lvi. Poslední v krajině popelavých čápů
kteří neděkují. Hříva modrá, tělo hrbaté.
Jezdci z apokalypsy nebo možná z novin
Na jedné straně bičovali svět
a na konci zachvátil děs písmena
až do krajnosti. Toliko chyb se dosud nestalo.

Na prahu profoukaných vrat
slyším spolu s kočkou, kosem a paní Přelétavou
která neexistuje,
slyšíme sirény
sirény sirény sirény. Ach! Chci tak spát...
Na ostří nože je vítr a mráz přikovává těla,
rozbíjí večery a skřípe zuby bez jakékoliv kompenzace.

Jedou jako lvi. Blázni, šílenci! Lvice jsou Ty správné,
ony se nebojí! Vy umíráte, žijete ve strachu. Tlučete dlaněmi.
Neodvážíte se blíž. Ve svistu větru, lvice jsou ty správné.
Marně se zmítá všechno kolem!
Najednou ticho, nic a mír.

"...a když ti někdo řekne, ať skočíš z mostu, tak skočíš?"
Skočím až sám to budu chtít.