|
{text: Václav Hrabě, zhudebnili: Vladimír Mišík a Etc}
|
Je zajímavé, že (skoro) nikdy nečtu poezii. Jinak čtu skoro uplně všechno - beletrii, naučnou literaturu, časopisy, noviny, reklamy, návody, přepravní podmínky. Ale poezii téměř ne.
Je to kvůli soustředění - musím se totiž na to čtení poezie strašně soustředit. Poezie je totiž určena ke čtení nahlas. Jinak to tolik nevyzní, člověk si to tolik neužije a neprožije. Jenom opravdu krátké/vtipné básně je možné číst potichu.
Proto jsem vděčný za každé zhudebnění.
Legendární nahrávka. Jak se někdo, kdo se pohybuje v kruzích kde se o poezii vůbec nikdo nezajímá dostane k poezii? Třeba díky Mišíkovi. Ohromnej kus práce pro mne udělal Vladimír Merta, především mě přitáhl k Dykovi. Já si občas něco přečtu a užiju si to. Musím si vybrat něco co mi padne do nálady.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ty II. : trvalý odkaz
Následující deník autora : Na venku
Předchozí deník autora : Byl jsem dobrej

