Dlouho nalívat, rychle vylít

Jinde to kompenzovat nejde, nejsem ten člověk, který si potřebuje ventilovat náladu každej den na facebooku. Přijde mi to povrchní, sebestředné a nesmyslné. Takže si musím vylít duši tady, jelikož si myslím, že je tady víc lidí, kteří mi porozumí, než mezi těmi třemisty přáteli, z kterých víc jak polovinu mám jen proto, abych se dozvěděl něco o hudbě.

Takovou dobu jsem se scházel s partou kluků v naší vesnici. Rozuměli jsme si jako nikdy, chlastali, hulili a trávili spolu čas. A od té doby, co jsem si k sobě nastěhoval ženu, kterou miluju více, než slunce, se od nich začínám vzdalovat. Ani nejde o to, že by mi to vadilo. Zjišťuju, že si s těma chlapama vůbec nerozumím. Jestli jsem si s nimi někdy vůbec rozuměl.

Kluci jsou sice mladší, ale ne o tolik, aby neměli tolik rozumu. Většinou byli nalazeni na stejnou vlnu infantilních vtipů, trapně trapných vtipů (viz Family Guy, Ricky Gervais, Angry Boys etc). Nic takového už dál není. Jsou výjimky, kdy mezi šestnácti borcema se najdou ještě dva tři, s kterými se dá normálně mluvit, kdy chápu nadsázku. Jenže moje partnerka nasadila takovou laťku, kterou ani jeden z nich nemůže přeskočit.

A vlastně mi to vadí. Ne to, že si s Katkou rozumím, jako se sobě rovným, jako s nejlepším kamarádem. Sere mě to, že ti lidi, s kterými jsem trávil tolik času mě zavrhli. Respektive jsem se zavrhl sám, mám špatnou práci, kde pracuju v kolotoči a není už tolik času, abych ho mohl trávit s kumpánama, s rumem a jointem u huby.

Po tom, co ti lidi uveřejňují na facebook za statusy, co sdílí za hovadiny, ani nevím jeslti mi to chybí. Za tu dobu, co se s některými nevidím mi ani nechybí. Ale z principu mě to sere...