když víš

Vsadím se, žes zapomněl,
otevřít oči a nedechnout se
snít a chtít se zas se mnou prát o polštář.
Vsadím se, žes zapomněl,
říct mi to, co je tak důležité,
umýt si špínu z rukou a víc už mi nelhat.

A já už teď nevím, jestli mám sílu být.
Zda to všechno s těžkým srdcem mohu přejít.
A pak se zase smát.
Cítit bolest, ale stejně se smát.

Dej mi to nejcennější co máš,
srdce tvoje.
Zavřem ho do staré truhly
a necháme ho jentak bít.
A já ti na svou čest přísahám,
že pokud mi nebude náležet,
vrátím ho!

proboha proč
ničíš hranice
ničíš zábrany
ničíš duše
ničíš srdce
přestože to víš

proč, když to víš ?